...

Rozovovy lekce: polibek na pozadí selfies. Část 1

V tomto čísle začínáme publikovat sérii článků Georgyho Rozova věnovaných cestovatelské fotografii. Vycházejí z materiálů publikovaných v knize „Jak střílet“. Živá fotografie“, ale především pro náš časopis, doplněné a přepracované autorem.

Fotografické vybavení

Foto 1. Polibek v pozadí… ze série „Řím za polibky“

Fotoaparát: Nikon D200

Objektiv: Nikkor 70-200/2.8 VR

Citlivost: 100 ISO

Clona: f/2,8

Rychlost závěrky: 1/640s

Kompenzace expozice: -1/3 EV

Ohnisková vzdálenost je 300 mm.

Fotografování v režimu priority clony a RAW. Středové vážené měření.

Mladý turista se svou přítelkyní vylezli na jeden ze žulových sloupů ohrazujících Fontánu di Trevi v Římě a balancujíce každý na jedné noze se snažili vyfotit digitálním fotoaparátem. Potíž byla v tom, že kluci měli jednoduchou kameru bez otočné obrazovky. Chlapík chtěl naslepo, aniž by viděl monitor kamery, zachytit vášnivý polibek na slavné fontáně foto 1 .

Napoprvé jsem to nezvládl. Zatímco byl přisátý ke rtům své přítelkyně, jeho ruka zrádně změnila polohu kamery a záběr zachytil jen modrou oblohu s kouskem střechy. Chlapík pokus několikrát zopakoval, než se smířil s jednoduchostí úkolu. Nyní se on i jeho přítelkyně rozhodli, že se nebudou líbat, ale jen se usmívat do objektivu, aby měli záběr pod kontrolou.

Pozoroval jsem ji z druhé strany fontány a použil jsem silný teleobjektiv. U tohoto objektivu je třeba dbát na co nejostřejší snímky. Teleobjektivy mají malý úhel záběru, jsou objemné a těžké a fotografování s nimi je jako střelba z odstřelovací pušky: pokud se nadechnete v nesprávný okamžik, minete. Znovu jsem stiskl spoušť a opět jsem minul.

Tento jev se nazývá „rozostření“, protože chvění fotoaparátu při uvolnění závěrky způsobuje rozmazání snímku v důsledku vysoké úhlové rychlosti objektů v okně záběru. V těchto případech potřebujete dobrý stativ, ale žánrová fotografie znamená okamžitou odezvu a nutí fotografa fotografovat z ruky. Stativ je hrozná brzda!

Lidé se naučili, že pořízení ostrého snímku při fotografování bez stativu je snazší, pokud je rychlost závěrky stejná nebo kratší než ohnisková vzdálenost objektivu nebo optické soustavy. Použil jsem maximální ohnisko svého zoomu, 200 mm. Fotoaparát byl oříznutý, což znamená, že plocha jeho snímače je menší než standardní filmové okénko. Po přepočtu na 35mm film neboli fullframe bylo ohnisko objektivu 300 mm. Rychlost závěrky byla 1/640 sekundy, což se blížilo doporučené rychlosti závěrky. Neměl jsem žádné ostření.

Poznámka: jediné ostré části snímku jsou hlavní postavy a ti, kteří jim byli opravdu blízko. Ostatní jsou rozmazané. Oko tak okamžitě najde přesně to, co má najít. Záměrně jsem otevřel clonu objektivu naplno. S otevřenou clonou poskytuje nejmenší hloubku ostrosti. Jinými slovy, na snímku je ostrý úzký pruh prostoru, na který objektiv zaostřuje. Čím více se clona stlačí, tím širší je zorné pole.

V tomto případě můžete použít mechanismus vibrokompenzace a s malým rizikem namazání uzavřít clonu na celé štěpení. Ale to by obrázek nijak nezlepšilo! Naopak, hodně by ztratila.

Představte si, že všechny objekty na obrázku jsou stejně ostré. Oko diváka bezradně bloudí a hledá vynalézavou dvojici. Trpělivý člověk by si možná z hromady ostrých předmětů vybral, co jsem chtěl ukázat, ale většina by se neobtěžovala podívat. Pokud záběr nepřečtete hned, prostě se na něj nedíváte.

A moji hrdinové po dvou nebo třech pokusech dosáhli svého a sestoupili z exaltace. Jejich místo okamžitě zaujal jiný turista, který si kašnu vyfotografoval a byl se sebou velmi spokojen. To je pochopitelné. Naprostá většina cestovatelů si na cestu bere fotoaparát, aby pořídila dva typy snímků: „já v pozadí…“ fotografie 2, 3 a 4 a „Byl jsem tady“, což je v podstatě totéž jako „Jsem před…“.

Kompaktní fotoaparáty

Foto 2. Červené náměstí

Fotoaparát: Olympus E-M5

Objektiv: Zuiko 12-50/3.5-6.3

Citlivost: 200 ISO

Clona: f/11

Rychlost závěrky: 1/30 s

Ohnisková vzdálenost 74mm filmu.

Snímky pořízené v režimu priority clony a ve formátu RAW. Středové vážené měření.

Obrázky prvního typu se od obrázků druhého typu liší pouze přítomností samotného cestovatele, který je obvykle vyfotografován kýmkoli, kdo je náhodou po ruce. Turista potřebuje fotoaparát jen proto, aby měl po návratu domů vizuální doklad o tom, že byl na tom či onom místě.

Tento článek však není psán pro turisty, ale pro cestovatele-fotografy. Jsem si jistý, že pro mé čtenáře začíná zábavná část již ve chvíli, kdy je potřeba tohoto typu obrázků uspokojena. To však neznamená, že je snadné fotografovat nebo zachytit pozadí. Vůbec ne.

Já v pozadí

Portrétování je snadné, když víte, jak. V tomto případě je důležité si uvědomit, že portrét je obrazem osoby a pozadí by mělo být pozadím portrétu, nikoli objektem snímku. Portréty se dělí na detailní, poloprofilové a celoprofilové.

U portrétů zblízka je obvyklé, že v záběru je i hlava nebo její část. Portréty v celé délce se pořizují ve výšce pasu a na portréty v celé délce je radost pohledět. Ukazují lidskou postavu se všemi částmi těla, aniž by z ní byly odstraněny části, ale to nepopírá potřebu zarámovat záběr tak, aby v něm bylo hodně člověka a málo pozadí.

Moje žena mě vyfotila v Koloseu Foto 4 .

Zrcadla fotoaparátů

Foto 3. Já před Koloseem. Černobílá verze fotografie 4

Fotoaparát: Nikon D200

Objektiv: Nikkor 12-24/4

Citlivost: 100 ISO

Clona: f/5,6

Rychlost závěrky: 1/200 s

Kompenzace expozice: +2/3 EV

Ohnisková vzdálenost: 30mm filmový standard.

Fotografování v režimu priority clony a RAW. Středové vážené měření.

Kompaktní fotoaparáty

Foto 4. Já před Koloseem. Původní barevný soubor s vyřazenou oblohou viz. foto 2

Fotoaparát: Nikon D200

Objektiv: Nikkor 12-24/4

Citlivost: 100 ISO

Clona: f/5,6

Rychlost závěrky: 1/200 s

Kompenzace expozice: +2/3 EV

Ohnisková vzdálenost 30mm filmu.

Snímky pořízené v režimu priority clony a ve formátu RAW. Měření na střed.

Jednoduchý děj ve skutečnosti skrýval několik tajných pastí. Bez jejich předchozí znalosti je snadné se přepočítat. Ve fotografii existuje pojem dynamický rozsah. Žádný snímač, ani ten nejlepší, nedokáže zachytit detaily ve světlech jako je obloha a stínech fotografovaného objektu v daném okamžiku. Kdybych se neopatrně spoléhal na automatický systém fotoaparátu, získal bych téměř černou siluetu na pozadí světlé, ale poměrně dobře definované oblohy. Na tomto obrázku by nikdo neviděl oči.

S příchodem digitálních fotoaparátů je řešení takového problému jednodušší. Jedním stisknutím joysticku fotoaparátu se zobrazí histogram, který ukazuje počet a rozložení různých pixelů na právě pořízeném snímku. Histogramy ukazují umístění tmavých pixelů vlevo a umístění světlých pixelů vpravo. Pokud se na levé straně grafu zvedá strmá hora a pravá strana grafu je prázdná, znamená to, že v záběru je mnoho tmavých objektů, ale málo šedých a bílých. Musíte se podívat na fotografovaný objekt a rozhodnout se, zda se to děje na místě?

Pokud vaše oči potvrdí histogram, můžete pořídit další snímek. Pokud vypadá jako středně šedé betonové stěny Kolosea, je třeba použít +1 clonu pro kompenzaci expozice. Histogram dalšího snímku se posune doprava a černé stěny zesvětlí. V ideálním případě by se celá křivka histogramu měla vejít do jeho hranic. Ne vždy tomu tak ale je.

V tomto případě snímač nedokázal vykreslit detaily na obloze. Musel jsem je zanedbat, abych získal správný obraz nejméně osvětlených částí snímku. Jsou mi obzvlášť drahé: je to místo, kde se nachází můj obličej a mírně rozostřené pozadí. Na fotoaparátu jsem zapnul měření se středovým vážením a použil korekci clony +2/3. Výsledkem byla prázdná obloha. Neexistují žádné pixely obsahující informace. Na druhou stranu je obličej docela pěkně vykreslený.

Doma, když jsem soubor připravoval k tisku, jsem udělal to, co jsem si předsevzal: vybral jsem si z knihovny fotografií obrázek šedé podzimní oblohy, položil ho na vrstvu portrétu, zapnul průhlednost osvětlení a pomocí masky vymazal nepotřebné pixely. Výsledkem je obrázek, který je přesně takový, jaký jsem viděl na vlastní oči. Protože se mi nelíbila barva mého obličeje a Kolosea, rozhodl jsem se snímek převést do černobílé foto 3 .

Zažil jsem to

Je to místo, které turista nemůže vynechat. Fontána di Trevi je největší v Římě. Postavil ji architekt Nicolo Salvi na objednávku papeže Klementa XII. Pozadí kašny tvořilo průčelí paláce Palazzo Poli na počátku 19. století zde žila Zinaida Volkonskaja – „královna múz a krásy“, jak ji nazývali A. S. Puškin . Fontána je obrovská a její prostor není určen pro davy turistů z celého světa. Je tu místo jen pro Neptuna, který jako by vyjížděl z centrálního výklenku paláce a stál v krunýři zapřaženém do horkých koní. Každý turista si myslí, že je jeho povinností hodit do kašny dvě mince: jednu, aby se vrátil, a druhou, aby se mu splnilo přání foto 5 .

Všichni se zde fotí. Dnes převážně telefony a digitální fotoaparáty. Výsledek nápaditého milence Obrázek 1 jsem neviděl, ale mohu ho poměrně přesně popsat. Fotil fotoaparátem typu point-and-shoot. Není drahý, ale není to ani hračka. Zoom těchto fotoaparátů je při širokoúhlém otevření dostatečně velký na to, aby se do záběru vešly hlavy dvou objímajících se milenců a zachytil se kousek pozadí.

Hned za hlavami v popředí by tedy na obrázku měla být část Neptunovy postavy a půlkruh oblouku. Pozadí by mělo být čitelné i přes velkou vzdálenost od popředí. Hloubka ostrosti je u těchto objektivů velká, protože snímač je malý. Fotograf musí zkrátka pořídit dvojitý portrét zblízka před částí fontány.

Bezzrcadlový fotoaparát

Foto 5. Panorama Fontány di Trevi

Fotoaparát: Nikon D200

Objektiv: Nikkor 17-55/2.8

Citlivost: 100 ISO

Clona: f/8

Rychlost závěrky: 1/200 s

Ohnisková vzdálenost 27mm filmového standardu.

Fotografování v manuálním režimu a RAW.

Fotografické vybavení

Foto 6. Fontána di Trevi

Fotoaparát: Nikon D200

Objektiv: Nikkor 12-24/4

Citlivost: 100 ISO

Clona: f/8

Rychlost závěrky: 1/200 s

Ohnisková vzdálenost 18mm filmového standardu.

Náš hrdina se nemohl tak snadno zmocnit samotné kašny, natož náměstí. Objektiv mýdlové krabičky nedokáže zachytit celý objekt najednou. Zejména náměstí s palácem a turisty všude kolem. Není kam jít. Potřebuje ultraširokoúhlý objektiv – objektiv s úhlem záběru přibližně 100 stupňů nebo více. Něco jako můj Nikkor 12-24. Ale ani tato optika nedokázala pokrýt celou oblast najednou. V záběru je pouze Poliho palác s fontánou a davem v popředí foto 6 .

Fotografování s prioritou clony a v režimu RAW.

Širší objektiv přiblíží blízké objekty a oddálí vzdálené. Abych mohl zachytit nejen plochu kašny, ale i vrcholky okolních domů, musel jsem zvednout osu objektivu nad horizont, tj. naklonit rovinu snímače vzhledem ke svislici. Úpatí domů se zvětšilo a vrcholky se prudce zúžily. Zdá se, že domy padají. To je pro oko diváka nezvyklé a dráždí ho to.

Dokážete se vyhnout tomu, abyste uvízli na mrtvém bodě?? Můžete. Například při střelbě se musíte dostat co nejvýše, alespoň do úrovně prvního patra. Při zachování dokonale vodorovné osy objektivu zůstanou všechny svislé linie na snímku svislé a rovnoběžné. Optika musí být drahá, tj. s korigovanou aberací. Pro tyto případy se používají také speciální čočky posunovače.

Mají větší průměr obrazu než běžná optika a jsou vybaveny mechanismem pro posun optické soustavy vzhledem ke středu snímače. Fotoaparát s tímto objektivem je třeba držet na stativu ve vodorovné poloze, aby byl svisle rovnoběžně se zemí. A pak, aniž byste měnili polohu fotoaparátu, posuňte optickou jednotku objektivu nahoru tak, aby se do záběru dostaly vrcholky střech okolních domů. Takové objektivy jsou drahé a těžké, ale hlavní je, že jsem tehdy takový zázrak neměl.

Udělal jsem čtverec, ačkoli, a kvalita obrazu jen zlepšila, protože jsem ji posunul. Poslední snímek obrázek 5 se skládá z pěti vertikálních snímků pořízených postupně zleva doprava objektivem Nikkor 17-55/2,8. Skutečné ohnisko bylo 19 mm, což je v přepočtu na celofilmový formát 28 mm. Je to docela široký úhel záběru. Takové objektivy mají nepříjemnou funkci pro skládání panoramat.

Podobné objekty ve středu snímku a na jeho okraji se vykreslují odlišně: směrem k okraji se z kruhu stává ovál. Abyste sousední snímky sešili víceméně neviditelně, měli byste fotografovat s překrytím přibližně 30 %, v takovém případě se švy nebudou táhnout podél okrajů snímku, ale mnohem blíže ke středu.

Pokud v záběru není výrazné popředí, není nutné kameru umístit na speciální panoramatickou hlavu, nastavit otáčení na uzlový bod. Nepotřebujete ani stativ. Já jsem například vylezl na žulový sloup a ve snaze neměnit polohu těla a hlavy jsem opatrně a velmi rychle pořídil pět snímků.

Zkrátka práce se stativem. Předtím jsem vypnul veškerou automatiku fotoaparátu a přepnul ho do manuálního režimu. Je to nutné, abychom získali segmenty budoucího panoramatu se stejnou hustotou a teplotou barev. Teprve potom mohou automatické programy s pomocí počítače správně sešít jednotlivé části.

Fotografování panoramat ve městě není jen otázkou času, ale i prostoru, a proto je vhodné je pořídit alespoň dvakrát. Pospěšte si, protože v záběru se pohybuje spousta lidí. Může se snadno stát, že ve dvou sousedních segmentech panoramatu budou stejné objekty. Při rychlém snímání se riziko snižuje a pomocí duplikátů lze odstranit zdvojení v případě, že se objeví na dvou segmentech panoramatu, a nahradit ho výřezem z jiného souboru foto 7 .

Fotografické vybavení

Foto 7. Panorama fontány di Trevi

Takto vypadal předem připravený panoramatický snímek. Byly spojeny pomocí programu Photomerge, který je součástí programu Photoshop.

Ohodnotit tento článek
( Zatím žádné hodnocení )
Michal Dvořák

Zdravím, milí čtenáři! Jsem Michal Dvořák a moje cesta světem domácích spotřebičů trvá více než 28 obohacující roky. To, co bylo zahájeno jako zvědavost na mechaniku těchto každodenních nezbytností, rozkvetlo v trvalou vášeň a kariéru věnovanou pomoci ostatním při navigaci v oblasti domácích spotřebičů.

Recenze spotřebičů od odborníků
Comments: 3
  1. Kateřina

    Zajímá mě, jak se v dnešní době sebereflektujícího sociálního média vyvíjá spontánní projev náklonnosti, jako je polibek? Máte nějaké zkušenosti? Jaké jsou vaše názory a postřehy na tento fenomén?

    Odpovědět
    1. Marie Dvořáková

      V dnešní době sebereflektujícího sociálního média se spontánní projev náklonnosti, jako je polibek, vyvíjí různě. Mnoho lidí se stále rádo chválí a sdílí své intimní momenty na sociálních sítích, včetně polibků. Avšak někteří lidé preferují uchovat tyto okamžiky pro sebe nebo své blízké.

      Osobně si myslím, že každý by měl mít svobodu rozhodnout se, zda chce sdílet svou náklonnost na sociálních médiích nebo ne. Důležité je respektovat soukromí druhých a nenutit je k vystavení svých intimních projevů na veřejnost. Samozřejmě, že je možné, že někteří lidé sdílením polibků na sociálních sítích vyjadřují svou lásku a radost, což může být pro ně důležité. Nicméně bych radil zachovat určitou rovnováhu a nezapomínat žít i v reálném světě, nejen v virtuálním prostoru sociálních médií.

      Odpovědět
  2. Lucie Štěpánková

    Koho si zde fotí ve svém selfie a polibku na pozadí? Je to někdo důležitý nebo jen náhodný kolemjdoucí? Jaká je příběh za tímto momentem?

    Odpovědět