Lekce z Rozova: Polibek v pozadí… 2. část

V tomto čísle pokračujeme v sérii článků Georgyho Rozova o cestovatelské fotografii. Ty jsou připraveny na základě materiálů publikovaných v řadě „Live Photography“, „How to shoot“. Tři knihy z této série jsou k dostání ve velkých knihkupectvích v Praze a Petrohradě a Ozon je také zasílá poštou kamkoli na světě.

ŘÍM OCHRA

Předmětem je barva

Domy ve starém Římě jsou vymalovány v teplých, veselých žlutých a červenohnědých barvách. Barva je na stěnách už léta. Její vrstvy byly zčásti smyty, zčásti znečištěny a na ně byly naneseny nové. Proto jsou domy neobvykle plnokrevné, strukturované a velmi malebné. Barva Říma se pro mě stala dalším tématem. Je velkým potěšením ponořit se do jeho barevnosti a studovat každodenní zvyky Italů a porovnávat je s tím, na co jste zvyklí doma

Zde je například fotografie. Na tomto snímku je všechno sladké: krásná ikona v bílém štukovém rámu, okapová roura úhledně natřená podle zdi, starý litinový držák pouliční lampy, prádlo těsně nad dveřmi restaurace, růžová kabelka s kapkami připravenými spadnout na hlavy bezstarostných zákazníků… Zaplavily mě zvláštní pocity. Pravděpodobně proto, že jen co by kamenem dohodil, se nacházelo Koloseum.

Foto 1

Fotoaparát Nikon D2X

Objektiv Nikkor 70-210/2,8 VR

Ohnisková vzdálenost při 105 mm

Citlivost 100 ISO

Clona f/9

Rychlost závěrky 1/45 s

Středové vážené měření

Kompenzace expozice -0,7 EV

Fotografování v režimu RAW v režimu priority clony.

Foto 2

Fotoaparát Nikon D2X

Ohnisková vzdálenost 105 mm

Objektiv Nikkor 70-210/2,8 VR

Citlivost 100 ISO

Clona f/2,8

Rychlost závěrky 1/250 s

Středové vážené měření

Pořizování snímků RAW v režimu priority clony.

Foto 2

Fotoaparát Nikon D200

Objektiv Nikkor 17-55/2,8

Ohnisková vzdálenost 46 mm

Citlivost 100 ISO

Clona f/2,8

Rychlost závěrky 1/320 s

Středově vážené

měření expozice

Pořizování snímků RAW v režimu priority clony.

Foto 3

Nikon D200

Objektiv Nikkor 17-55/2,8

Ohnisková vzdálenost 36 mm

Citlivost 100 ISO

Clona f/7,1

Rychlost závěrky 1/15 s

Režim měření s váženým středem

Kompenzace expozice -0,33 EV

Pořizování snímků RAW v režimu priority clony.

Úzké uličky v centru Říma jsou i přes den prázdné. Dlouho jsem čekal, až záběr poctí svou přítomností nějaká duše. Kolemjdoucí se dříve či později objevili, ale pohybovali se v krátkých intervalech a schovávali se ve stínu zdí, aby fotografa nerušili. Úctu ke kameramanovi mají Římané zřejmě v krvi, ale nejednou mi to zkomplikovalo život.

Nemohl jsem vědět, jakou trajektorii budou lidé sledovat. Prahaská zkušenost v Římě nefungovala. V tomto případě jsem zvolil širokoúhlé nastavení, protože jsem chtěl zdůraznit výšku zdí a světelný kontrast mezi horními patry a zastíněným chodníkem. Mezery ve stínech jsem vyřešil dvojitou konverzí původního souboru RAW a svislice jsem srovnal sám poté, co jsem do záběru přenesl chodník pod nohama. Kamera byla ve vzpřímené poloze.

Dům 21 mě zaujal kombinací kontrastních barev. Dlážděný chodník není vůbec modrý. Když jsem byl malý, kreslil jsem jako dárek modrou řeku, zelenou trávu, hnědou zem a kmeny stromů. Po chvíli jsem si uvědomil, že obloha není vždy modrá a že barva asfaltu a dlažebních kostek závisí na světle, které odrážejí. V tomto případě to byla modrá obloha, která zbarvila chodník. Zdi starého domu jsou malebné samy o sobě, ale jejich teplo krásně kontrastuje se studenou dlažbou.

Barva městské krajiny úzce souvisí se směrem, intenzitou a teplotou barev světla. Stejné schodiště napodobené jako chameleon na dvou snímcích pořízených téměř současně a z téměř stejného úhlu pohledu. A to proto, že první záběr je pořízen z úzké mezery mezi dvěma domy, kde se tísní schodiště, a spodní schody jsou velmi spoře osvětleny. Světlo na ně dopadá shora vpravo a je málo rozptýlené.

Je šedý den, obloha je také šedá, takže barva schodů není ovlivněna světlem kresby. Ve skutečnosti jsou šedé, stejně jako na obrázku. V tomto světle dominuje grafický aspekt. Žhnoucí horizontály schodů stoupají k jedinému barevnému detailu na záběru, oblouku s bílou ženskou postavou Panny Marie v hloubi jeskyně. Barvu rámu dodává nenápadný žlutý oblouk v zadní části rámu. V záběru nejsou žádní lidé, ale pocitu jejich přítomnosti se lze jen těžko zbavit kvůli stárnoucím povrchům. Textura stěn a opotřebovaných schodů, speciálně zdůrazněná při zpracování záběrů, pomáhá zlidštit obraz.

Na první pohled se kompozice snímku zdá být symetrická. V tomto případě mi symetrie připadala jako jediné správné řešení. Pohybem kamery doleva nebo doprava by se svislé stěny schodiště staly ústředním bodem obrazu. Jejich textura je tak agresivní, tak přitahuje pozornost, že se ztrácí socha, ke které jsem chtěl diváka dovést. Pokud je však tato postava hlavní v záběru, proč ji nefotit teleobjektivem?

A také proto, že by se tím snímek stal méně mnohotvárným. Světelnou dráhu k cíli lze interpretovat různými způsoby. Například jako symbol působení ducha na dlouhé cestě k Bohu. Obraz jedné sochy je mnohem těžší zařadit do asociativní řady. Je to vnímáno jednoznačně. Zajímavé je, že symetrická kompozice se při bližším pohledu ukáže jako ne zcela stejná: grafické pozadí na levé straně obrázku je téměř stejné jako na pravé, ale osvětlení a barevnost polovin jsou velmi odlišné.

Po skončení natáčení v přízemí jsem vyšel po schodech jen dva metry od domu a ocitl jsem se v úplně jiném prostředí. Světlo nad hlavou ustoupilo rozptýlenému světlu, stále vpravo, ale v prostoru před záběrem bylo světlo opakovaně přesměrováno. Tento druh světla zvýrazňuje nejjemnější odstíny barev. Na stěně po mé levici se objevila spousta modré, modré, žluté, červené – nedokázala jsem to nazvat šedou barvou. V pravém horním rohu obrázku se objevila čerstvě natřená budova.

Byl natřen stejnou barvou, ale podle směru a síly světla a barvy povrchu, který ho odrážel, vypadal buď žlutě, nebo oranžově, nebo červenošedě. Chladné popředí v kombinaci s teplým pozadím vytváří dojem hýřivé barevnosti a hloubky kompozice, kterou podporuje lineární perspektiva schodů. Myslím, že v tomto snímku je barva důležitější než vzor. Symetrie je stejně jako u prvního snímku podmíněná, ale tentokrát ji narušuje světlý pravý horní roh. Toto schodiště je prodloužením malé římské ulice. Město nešetřilo a vyzdobilo ji balónky. S láskou vyrobené zkroucené držáky zábradlí. Jsem pevně přesvědčen, že Římané neumějí stavět špatně.

Foto 6

Fotoaparát Nikon D200

Objektiv Nikkor 12-24/4

Ohnisková vzdálenost 24 mm

Citlivost 320 ISO.

Clona f/4

Rychlost závěrky 1/40s

Měření s váženým středem

Korekce AE -1 EV

Fotografování ve formátu RAW s režimem priority clony.

Foto 5

Fotoaparát Nikon D200

Objektiv Nikkor 12-24/4

Ohnisková vzdálenost 18 mm

Citlivost 320 ISO

Clona f/5,6

Rychlost závěrky 1/90 s

Režim měření s váženým středem

Kompenzace expozice -1 EV

Fotografování snímků RAW v režimu priority clony při okolním světle.

Foto 7

Fotoaparát Nikon D2X

Objektiv Nikkor 12-24/4

Ohnisková vzdálenost 18 mm

Citlivost 500 ISO

Clona f/6,3

Rychlost závěrky 1/80s

Měření na střed

Fotografování do formátu RAW v režimu priority clony.

Na malém nádvoří před vchodem do kostela svatého Silvestra stál velký černý mercedes. Podle mého názoru se tato výstava zcela vymykala okolnímu muzejnímu světu. Zdá se však, že místní obyvatelé si tohoto do očí bijícího rozdílu nevšimli. Procházejí se starobylými ulicemi, bydlí ve starobylých domech a užívají si všech výhod moderních technologií.

Stěnu středověké budovy zdobí starořímský basreliéf nebo kus rozbité mramorové desky s nápisem v latině. Vedle obřích palmových květináčů jsou podél stěn rozmístěny fragmenty starověkých rozbitých sloupů. Nádvoří bylo nesmírně zajímavé, ale tak malé, že jsem nemohl najít úhel pohledu, abych ho mohl celé vyfotit. Musel jsem pořizovat útržkovité snímky. Nejprve záběr na Mercedes s bílým pruhem na cihlovém chodníku.

Pak detailní záběr na mramorovou masku, která se proměnila ve zdroj vody na mytí nádvoří. Bylo zábavné vidět moderní sanitární zařízení uvnitř starobylé zdi.

Vpravo od Mercedesu je vchod do chrámu, nad kterým se tyčí cihlová zvonice. V Římě je jich mnoho, všechny z červených cihel, téměř dvojčata. Je zvláštní, jak se jejich barva mění v závislosti na světle. Na této fotografii, pořízené před západem slunce, ale při rozptýleném osvětlení, je barva zvonice matná a pastelová.

Zvonice, rovněž typická pro Řím, ale osvětlená přímým světlem zapadajícího slunce a vyfocená teleobjektivem, vypadá úplně jinak: je rozpálená do červena.

Uvnitř chrámu svatého Silvestra není dovoleno natáčet. Když jsem tam přišel, byl tam svatební obřad policisty. Zaujal mě barevný kontrast mezi teplou červenou barvou nádvoří a chladnou modří interiéru chrámu. Bylo opravdu chladno, jako by v chrámu byla zapnutá klimatizace. Nebyla však použita žádná technika. Pocit čistoty a svěžesti je zásluhou umělců, kteří vymalovali klenbu katedrály. Nastavil jsem maximální citlivost, přitiskl fotoaparát k noze, abych ho zajistil na místě a zabránil chvění, a stiskl spoušť.

Malou pizzerii v cihlové budově bez oken byste mohli snadno přehlédnout, aniž byste si všimli známek její existence, nebýt designérského umu majitele. Přišel s nápadem nalákat unavené turisty osmi plastovými židlemi a znalostí teorie barevných kontrastů. Těžko si představit výraznější barevnou kombinaci než šarlatovou a bílou. Stejně jako všichni ostatní jsem nedobrovolně zpomalil, usmál se, vyfotil se, sedl si, aby si odpočinul, a pak se podíval dovnitř na studené pivo.

V Římě jsou všude vidět známky času. A na této staré zdi nejsou skryty. Dům nebyl zničen, jak se v Praze často děje, ale několik starých okenních otvorů bylo pečlivě zazděno, aby se ve zdi vytvořil nový. Mimochodem, pestrobarevná skleněná okna jsou nejen velmi malebná, ale zdá se, že uvnitř vytvářejí atmosféru zábavy a pohody.

Architektura starého Říma není vždy majestátní a systematická. Obyvatelé města často stavěli podle svých představ. Nejprve jednopatrový dům, pak druhé patro. Sousedé pak postavili svůj vedle zdi ve třech patrech a k němu připojili další. Na první dům pak bylo přistavěno třetí patro. A tak to jde dál, dokud se neobjeví zábavná fasáda jako z dětské kresby. Různou výšku střech doplňují různě velká okna, která poskakují po celkové fasádě jako zlobivé děti. Odlupující se nátěr v obvyklé okrové barvě starého Říma. Zapadající slunce svítilo jako divadelní reflektor na mansardu, která se tyčí nad tímto nejmalebnějším z malebných pokladů.

Foto 8

Fotoaparát Nikon D200

Objektiv Nikkor 70-210/2,8 VR

Ohnisková vzdálenost 153 mm

Citlivost 100 ISO

Clona f/3,2

Rychlost závěrky 1/40 s

Režim měření s váženým středem

Kompenzace expozice -0,3 EV

Fotografování do formátu RAW v režimu priority clony.

Foto 10

Fotoaparát Nikon D2X

Objektiv Nikkor 70-210/2,8 VR

Ohnisková vzdálenost: 360 mm

Citlivost 100 ISO

Clona f/4,5

Rychlost závěrky 1/250 s

Režim měření se středovou váhou

Fotografování do formátu RAW v režimu priority clony.

Foto 9

Fotoaparát Nikon D2X

Objektiv Nikkor 12-24/4

Ohnisková vzdálenost 18 mm

Citlivost 500 ISO

Clona f/6,3

Rychlost závěrky 1/200 s

Středové vážené měření

Fotografování snímků RAW v režimu priority clony.

Foto 11

Fotoaparát Nikon D200

Objektiv Nikkor 12-24/4

Ohnisková vzdálenost 18 mm

Citlivost 1600 ISO

Clona f/4

Rychlost závěrky 1/45 sekundy

Středové vážené měření

Kompenzace expozice -0,3 EV

Fotografování snímků RAW v režimu priority clony.

Procházel jsem se po nábřeží Tibery a došel jsem k místu, kde se řeka rozděluje na dvě ramena a uzavírá v náručí malý ostrov Isola Tiberina. Na ostrově je dům. Nevím, kdo tam bydlí, ale ta zeď mi připadá hezká. Neváhal jsem si vybrat kus římských reálií a rozběhnout se po nich. Teď už nemusím spěchat, mám čas v klidu analyzovat plody horkého římského lovu. Obraz byl, jak se říká, uvolněný. Spousta věcí už nevypadá tak zajímavě jako na začátku, ale tenhle obrázek nezmizí. Pravděpodobně proto, že úspěšně kombinuje kontrastní barvy červenožluté stěny a ultramarínové barvy záclon. Graficky je obraz téměř symetrický: postava archanděla Michaela s kopím uprostřed, dva půlkruhy okenních oblouků pod ním a dvě okna nad ním. Symetrii mírně narušuje levé okno se světle modrými závěsy, které fotografii udržuje při životě. Všimněte si bílých krajkových skvrn od soli, které se dostaly z omítky: bez nich by obraz hodně ztratil.

Poslední den, než jsem se chystal sbalit si věci před cestou na letiště, se objevil okřídlený Pegas. Přišel a připomněl mi, že jako fotograf by člověk neměl nikdy odpočívat. Kolikrát v životě jsem zmeškal výstřel kvůli vlastní lenosti, protože jsem prostě neměl přístroj v ruce ve správnou chvíli?. Mám však štěstí na cestování. Hodně štěstí i tentokrát. „Zatímco jsem se přehraboval v pouzdře s fotoaparátem, vykoukla na mě paní domácí Pegas, což se mi docela hodilo, že??

Foto 14

Fotoaparát Nikon D2X

Nikkor 70-210/2,8 VR

Ohnisková vzdálenost 247 mm

100 ISO

Clona f/4,5

Rychlost závěrky 1/160 s

Režim měření s váženým středem

Kompenzace expozice -0,3 EV

Fotografování do formátu RAW v režimu priority clony.

Foto 15

Fotoaparát Nikon D2X

Objektiv Nikkor 70-210/2,8 VR s telekonvertorem

Ohnisková vzdálenost 270 mm

Citlivost 100 ISO

Clona f/4,5

Rychlost závěrky 1/100 s

Středové vážené měření

Kompenzace expozice -0,3 EV

Fotografování snímků RAW v režimu priority clony.

Foto 16

Fotoaparát Nikon D200

Objektiv Nikkor 17-55/2,8

Ohnisková vzdálenost 82 mm

Citlivost 100 ISO

Clona f/5

Rychlost závěrky 1/80 s

Režim měření s váženým středem

Fotografování snímků RAW v režimu priority clony.

Foto 12

Fotoaparát Nikon D200

Objektiv Nikkor 12-24/4

Ohnisková vzdálenost 18 mm

Citlivost 100 ISO

Clona f/4,5

Rychlost závěrky 1/180 sekund

Režim měření s váženým středem

Kompenzace expozice -0,3 EV

Fotografování do formátu RAW v režimu priority clony.

Foto 13

Fotoaparát Nikon D200

Objektiv Nikkor 70-210/2,8 VR

Ohnisková vzdálenost 210 mm

Citlivost 100 ISO

Clona f/2,8

Rychlost závěrky 1/350 s

Středové vážené měření

Fotografování do formátu RAW v režimu priority clony.