Zkouška digitální technologie. Ruská sportovní žurnalistika. Část III. 80.-90. léta 20. století – začátek 21. století

Koncem 80. let dosáhla technologie dírkové komory svého vrcholu: AEO, správný blesk, rychlé převíjení filmu, vysoká světelná citlivost – vše již bylo k dispozici. A pouze manuální ostření zůstalo poslední výspou klasické ruční fotografie, kterou nebylo možné nijak překonat. V roce 1989 však společnost Canon představila profesionální fotoaparát Canon EOS-1, který byl kompatibilní s bajonetem Canon EF. elektro-fokus a elektro-fokus se okamžitě stal standardní pracovní technikou pro profesionály.

Za fotografie děkujeme skupině RIA Novosti.

1. Grigorij Sysojev/RIA Novosti

Jelena Isinbajevová, bronzová medailistka ve skoku o tyči na olympijských hrách v Londýně.

Zdálo by se, že fotograf byl zbaven odpovědnosti za určení expozice, dostal možnost fotografovat za obtížných světelných podmínek, nemusel se starat o ostrost. Nakonec může přemýšlet pouze o kompozici snímku a jeho umělecké hodnotě. Ale bylo to daleko: to, co se zdálo být vrcholem, se ukázalo být jen horským průsmykem. Fotožurnalistika – včetně sportovní žurnalistiky – nebyla ještě vůbec sportovní žurnalistikou. Fotograf často přinesl filmy do redakce sám – buď večer, nebo druhý den, nebo na konci služební cesty. Čas se neúprosně zrychloval – a fotografie ho musela dohnat.

Fotograf Alexander Nemenov fotografuje s fotoaparátem Hasselblad Dixel 2000 90. léta . Dixel byl jedním z prvních přístrojů, které digitalizovaly film a odesílaly informace: museli jste ho připojit k běžnému pevnému telefonu, protože tehdy, na začátku 90. let, nebyly žádné notebooky, žádný internet a mobilní komunikace byla teprve za rohem.

2. Foto z archivu

Alexander Nemenov

Digitální zvěsti

Andrej Želnov, tehdejší sportovní redaktor APN, vzpomíná, že o digitální fotografii poprvé slyšel v roce 1990. Bylo to tak: jeden z vedoucích šéfredaktorů APN, který se vrátil z cesty do New Yorku, mi vyprávěl o fotoaparátech, „které posílají fotografii přímo na redakční stůl“. Něco takového jsme si ani nedokázali představit. Vzpomínám si, jak jsem si říkal: „Kdy už to konečně dostaneme?.

Ve skutečnosti svět o digitálním zobrazování přemýšlí již delší dobu. Agentura AFP ji poprvé vyzkoušela na olympijských hrách v Calgary v roce 1988. V SSSR však nebyla velká potřeba rychlosti: noviny mohly volně otiskovat fotografie z předchozího dne a v případě opravdu důležitých událostí vkládat „momentky“ ze svých archivů.

Výjimkou byla tisková agentura Novosti. Jejím úkolem bylo šířit informace o Sovětském svazu v zahraničí, proto musela vždy pracovat s nejmodernějšími technologiemi na světě. Již na začátku roku 1991 se Dixel věnoval úpravě fotografií – srpnové události z toho roku byly takto přeposlány. Téměř současně s APN začaly rychlý přenos snímků využívat i kanceláře zahraničních agentur AFP, Reuters, AP .

3. Grigorij Sysojev/RIA Novosti

Zlatá olympijská medailistka z Londýna 2012 Aliya Mustafina předvádí přeskok během kvalifikačních jízd ve sportovní gymnastice žen na olympijských hrách v Londýně 2012.

Vůz a malý vozík s fotografickým vybavením

Není na světě smutnějšího příběhu než ten o záchodě… A. Nemenov

Rok 1991 byl pro naši zemi významný. Byl však také klíčový pro sportovní fotografii. V srpnu 1991, prakticky ve stejnou dobu jako události v Praze, se zrodil druhý sportovní deník v zemi.

Dnes se to může zdát zvláštní, ale v SSSR vycházel pouze jeden sportovní deník – Sovětský sport. Obrovský náklad novin a nedostatek konkurence z nich učinily rukojmí exkluzivity. Ale právě v hlubinách sovětského sportu vznikla redakce nových sportovních novin Sport-Express.

Tady je to, co o tom napsal Kommersant č. 027 z 08 .07.1991, autor Jurij Vasiljev :

Novináři objevili nový druh sportu

Skupina předních novinářů listu Sovětskij sport podala 1. července výpověď. Při odchodu oznámili, že se jim několik dní před „rozchodem“ podařilo zaregistrovat alternativní noviny Sport-Express.

Jedním z možných důvodů konfliktu tuto verzi podpořili i samotní zakladatelé Sport-Expressu byl rozdílný přístup k tvorbě mezi šéfredaktorem a některými zaměstnanci novin. Kudrjavcev, který vystudoval Akademii společenských věd při Ústředním výboru KSČ a pracoval jako instruktor v Ústředním výboru KSČ, se drží stylu stranického tisku. Proto tolik politických témat a tři proužky „zdravého životního stylu“ týdně.

Valerij Kudrjavcev řekl listu Kommersant, že nevěří, že nesovětský Sport může konkurovat sovětskému. Vladimír Kučmij zastává opačný názor.

Ideologií nových sportovních novin byla událost a aktuálnost. Z hlediska fotografování to znamenalo, že večerní snímek musel být v ranním vydání. Noviny nebyly levné: většina sportovních zápasů začíná v době, kdy už jsou noviny předplacené. A zpoždění s dodáním čísla se ukáže být velkou pokutou: tiskové komplexy té doby nejen tisknou, ale také distribuují. Pozdě – a vaše číslo ráno je triviální.

Pravidlo se však týkalo zejména fotografů: i když jste předem věděli, že se místnost zdrží, fotograf neměl mnoho času. A v ideálním případě byste měli poslat fotografii bez „nasycení“ čísla.

4. Vladimir Astapkovič/RIA Novosti

Rus Denis Lebeděv během zápasu o titul Světové boxerské asociace WBA v těžké váze proti Guillermu Jonesovi z Panamy.

Toto období – před nástupem notebooků, profesionálních digitálních fotoaparátů a internetu – bylo jedním z nejtěžších. Tehdejší sportovní fotografové byli špičkoví profesionálové, kteří měli vysoké vzdělání nejen ve fotografii, sportu a žurnalistice, ale také v elektronice a komunikaci.

Alexander Wilf vzpomíná: „Například jsem jel na zápas do Tuly klub Arsenal FC z Tuly byl jedním z prvních, kdo „koupil“ brazilské hráče . Především mám s sebou spoustu krabic: nejen fotografické vybavení, ale také minilaboratoř na vyvolávání filmů a skenovací zařízení. Na samotný zápas mám jen 15 minut – poté musím odjet do hotelu. Tam film vyvolám, vysuším ho hotelovým fénem, naskenuju – a přenesu ho přes hotelový telefon, analogové připojení, které se otevírá krabicí s dráty za nočním stolkem.“.

V nových podmínkách nemá fotograf prakticky žádný čas nejen na fotografování, ale ani na sledování důležitých momentů hry ty se zřídkakdy odehrávají v prvních 15 minutách . Na jedné straně se tedy snížil počet brilantních záběrů. Na druhou stranu se fotograf ocitl mimo výběr a úpravu fotografií. A redaktora Bildu v redakci zajímala jen jedna věc: co nejrychleji umístit první zaslanou fotografii.

5. Alexej Kuděnko/RIA Novosti

Hráč USA Paul Stastny vlevo se raduje ze vstřeleného gólu ve čtvrtfinálovém utkání mistrovství světa v ledním hokeji mezi Ruskem a USA.

V důsledku toho je většina sportovních fotografií z 90. let velmi nedbalá a často ošklivá z hlediska kompozice. Jenže od nynějška je ve sportovní fotografii stejně důležitá rychlost a událost, jako umělecká stránka. A pokud není možné zajistit ani jedno, má přednost rychlost.

Současně honba za událostmi výrazně změnila přístup ke sportovní fotografii obecně, přesněji řečeno k tématům v ní. A pokud dříve bylo na denním pořádku vložit „archivní“ obrázek, nyní je lepší vložit alespoň nějaký, ale nedávný. To ovlivnilo i způsob, jakým fotografové fotografují – pokud se dříve snažili o co nejobecnější snímky, nyní je důležitější fotografovat s jasným odkazem na konkrétní událost.

Záchranná akce, která byla téměř katastrofou

První sportovní událostí, při níž byly použity digitální fotoaparáty, bylo mistrovství světa ve fotbale ve Francii v roce 1998. Jednalo se o dvoumegapixelový fotoaparát Kodak DCS 520, vyvinutý ve spolupráci se společností Canon. Ve skutečnosti se digitální technologie začala používat až v roce 2000, na olympijských hrách v Aténách 2004 . Ale i tehdy fotografové často fotografovali dvěma fotoaparáty: digitálním pro expresní přenos a filmovým pro „archiv“, protože barevné podání a kvalita obrazu digitálního fotoaparátu byly stále ještě mnohem horší než u filmu.

Zhelnov vzpomíná: „Dobře si vzpomínám, když jsem poprvé viděl digitální obraz: byl jsem ohromen tím, jak byl nakreslený. Vše je jasné a ostré, ale není tu hloubka a krása jako na filmu.

Alexander Vilf: „V roce 1995 jsem se vydal se Sašou Fedorcem na zápas Rotor – Bordeaux. Odtud jsme poslali dvě karty. První poslal Saša na 40 minut a já jsem stál na recepci s balíkem peněz a dokazoval recepční, že nás nemá odpojovat a můžeme si zaplatit šíleně drahý hovor: „Něco máte meziměstský hovor do Frankfurtu už půl hodiny, je to hodně drahé, dovolte, abych vás pro jistotu vypnul, zřejmě něco zamrzlo!“. A třetí kartu si vzali sami tím, že nám „zavolali“ – to se dalo udělat i tímto způsobem předali jsme to EPA . Pak předat 3 karty – výlet byl oprávněný! Rychlost byla nízká. A noviny už nepotřebovaly žádné další snímky.“

7. Alexander Wilf/RIA Novosti

Čínská plavkyně Xucheng Huang, stříbrná medailistka v technickém programu synchronizovaného plavání na mistrovství světa FINA v Barceloně.

6. Ilja Pitalev/RIA Novosti

Felisha Johnsonová USA ve finále vrhu koulí na XXVII. světové letní univerziádě 2013 v Kazani.

S postupným rozvojem internetu a mobilní komunikace mohou fotografové posílat snímky přímo z terénu pomocí mobilních telefonů a přistupovat tak na web. Současně je na trh uvedena první kvalitní a cenově dostupná digitální zrcadlovka Canon EOS 5D s rozlišením 12,7 megapixelu.

Zdá se, že nastal okamžik, kdy fotograf může přemýšlet o kreativitě! Pak se ale okolnosti změnily: fotografování a techniky přenosu fotografií se staly mnohem jednoduššími a dostupnějšími. Do profese vstupuje velké množství nadšených amatérů sport nebo fotografie – na tom už nezáleží . Jeden snímek pro ně není tak cenný jako pro fotografy „staré školy“ a fotografie je devalvována. Zatímco dříve autor přesně věděl, který snímek 36 pošle do které publikace, nyní jsou začátečníci připraveni vysypat celý flash disk bez potřeby redaktora – „vyber si, co chceš“.

V situaci, kdy je fotografů tolik, vzniká spousta podobných, téměř identických fotografií při sportu fotí všichni stejnou událost ze stejného místa . Právě proto jsou dnes ve fotografických soutěžích tak rozšířené technické inovace: závěsné kamery, podvodní kamery, robotika, rádiové ovládání – umožňují natáčet z nestandardních míst. Ale odpružení nebo rádiové ovládání není nic víc než technický trik. Stejně jako objektiv s rybím okem, který Lev Borodulin poprvé použil ve sportovní fotografii. Ano, poskytuje fotografovi nové možnosti při konstrukci záběru a odhalování objektu. Ale nejdůležitější je příběh, moment natáčení.

8. Alexej Filippov/RIA Novosti

Hráči Kanady a Srbska během zápasu o třetí místo v basketbalu mužů mezi Kanadou a Srbskem na 27. letní univerziádě v Kazani.

9. Ilja Pitalev/RIA Novosti

Atletky v běhu na 3000 m s překážkami na mistrovství světa v atletice v Praze.

A pak přišla další novinka z konce dvacátého století: rozvoj internetových zpravodajských stránek. Najednou se ukázalo, že uživatelé mají velký zájem o prohlížení velkého množství obrázků ze sportovních událostí, nikoli o čtení dlouhých analytických textů.

Alexander Wilf: „Takže když už nemáme na biatlonu co dělat, navrhl jsem našemu ajťákovi Iljuchovi: Uděláme fotogalerii? On: Jak rychle mi je můžete poslat?? Za hodinu budete moci? Já: vzhledem k vaší velikosti! – Mezi závody to zvládnu. A Iljucha začal vytvářet galerie. O tři nebo čtyři dny později mi zavolal a řekl: „Měli jsme schůzku o statistikách a během novoročního období 60 procent návštěvnosti novin pocházelo z vašich galerií! Dalších 20 je textový materiál pro vaše galerie. A všechno ostatní – zprávy, přestupy, reportáže z fotbalových klubů… A pak se všichni zbláznili.“

Ohromeni byli nejen manažeři Sport-Expressu, ale i všichni ostatní účastníci procesu: amatéři – z toho, že bylo tak snadné pořídit snímek, který nebyl ani o trochu horší než snímek profesionála; profesionálové – z toho, že je předběhlo mládí, které ani neumělo vždy rozeznat rychlost závěrky od clony; redaktoři Bildu – z obrovského množství snímků, které na ně padaly, a z rychlosti, s jakou museli aktualizovat fotogalerii. Zdá se, že v tuto chvíli průměrná úroveň sportovní fotografie klesla. Ale tak to ve skutečnosti není. To, co dokáže pokročilý amatér s levným poloprofesionálním vybavením, bylo ještě před pár lety nemyslitelné i pro ty nejvirtuóznější profesionály!

Nyní jsou však na sportovní fotografii kladeny mnohem větší požadavky: musí být samozřejmě technicky kvalitní a zajímavá, „chutná“. Stejně jako dříve by měl být krásný z hlediska kompozice, barev a grafiky. Nový je také přístup k předmětu fotografie: měla by ilustrovat nejdůležitější okamžik celé události.

Citace od Wilf O. S. Kučerenko: šéfredaktor týdeníku Football-Hockey Weekly :

„Parádní moment ve fotbale je, když padne gól. Je pro mě zajímavé vidět všechno: branku, míč, přesně branku. Ale pokud například padne odvetný gól, nepotřebuji ho, můžete si ho nechat. Potřebuji kartu při vstřelení odvetného gólu, když je skóre nerozhodné. Protože teď rozhoduje on. A pokud pak vstřelí třetí gól, nepotřebuji ty dvě karty – potřebuji třetí.“

V dnešní době musí být vše natočeno krásně a technicky – moderní technologie to umožňují. Čím dále, tím je sportovní kompozice rafinovanější a propracovanější. V současné době prakticky nic nebrání kreativitě fotografů tedy kromě davu podobných fotografů stojících kolem .

Alexander Wilf: „Vše se vrací k Bressonovi, k „rozhodujícímu okamžiku“, jenže v reálné rovině, v reálném životě, ne v tom, který měl na mysli. Ve sportu, jak se ukázalo, se nenatočilo téměř nic. Ještě se chystá. Nyní je snazší zachytit některé konkrétní okamžiky. Můžete je vzít, pokud víte, co střílet. A v minulosti jste je mohli natáčet s LUKEM – a to se kvalitou a významem nedá srovnávat s tím, co můžete udělat dnes.“

10. Foto: Grigory Sysoev

Fotografové fotografující během olympijského maratonu v Londýně.