Recenze fotografií: Stříbrný paprsek světla

– Vždycky si s sebou beru fotoaparát, a když zapadne slunce, jdu ven.

– Co děláte přes den??

– „Tisknu si své vlastní práce.

– Když spíte?

– Nikdy!

1. Kavárna Wendy Paton. 2007

Předkové Wendy Patonové pocházeli z České republiky, ale ona rusky neumí a z cesty do vzdálené Moskvy z důvěrně známého New Yorku měla trochu obavy. Ukazuje se však, že ruské hlavní město není o nic nebezpečnější než její rodné město: jeho obyvatelé jsou přátelští a v noci je možné střílet, což Wendy ráda dělá. Představovala si Moskvu černobílou, ale ukázalo se, že je pestrobarevná. Možná bude Prahaské natáčení začátkem dalšího projektu Wendy Patonové. Kdo ví..

Wendy se k fotografování dostala z jezdeckého sportu, kde byla úspěšnou jezdkyní a stejně úspěšnou trenérkou. Jezdectví a fotografování jsou si podle ní podobné: musíte se rozhodovat v jedné tisícině sekundy. Pravděpodobně proto, že musíte proces neustále kontrolovat a řídit.

Zdá se, že Wendy je navzdory své americké usměvavé otevřenosti introvertní: lépe se cítí při natáčení pod rouškou noci. Věří, že noční doba jí dává možnost být neviditelná a přiblížit se ke svým subjektům. A lidé jsou v noci uvolněnější, bez zábran a svobodnější. Noc je podle Wendy o tom být sám sebou. Noc se třpytí, vytváří tajemství, všechno je jiné – méně všední a více tajemné.

– Takto vidí noc moje černobílá mysl,

– Wendy koketně zažertovala a dodala:

– Střílel jsem přes den. Střelba a útěk. V noci mohu střílet, jak se mi zlíbí. Nejraději mám vzdálenost, kdy jsem velmi, velmi blízko. Rád jsem nenápadný a nepozorovaný. Používám velmi jemný stříbrný paprsek světla, který stačí k získání záběru. Máte právo se ptát, co je na mých fotkách? Nenajdete v nich hluboké detaily, které divák obvykle obdivuje. Moje fotografie jsou odrazem mých emocí. Prostřednictvím fotografie se dostávám do kontaktu s lidmi, prostřednictvím fotografie mluvím o svých zkušenostech.

Na setkání s Prahaskými fotografy Wendy ukázala, jak fotografuje téměř v úplné tmě. Pak jsem požádal o rozsvícení světel, aby všichni viděli, jak plnost světla ukrajuje z tajemství polotmy a komornosti prostředí.

– A střílet v noci není nebezpečné?

– byla okamžitě položena otázka.

Wendy se svým vrozeným smyslem pro humor odpověděla:

– Jsem z New Yorku. My Newyorčané jsme velmi opatrní vůči svému okolí. Když fotím v noci, řídím se těmi nejjednoduššími pravidly: jsem vždy v davu, nechodím uličkami a nehledám místo činu.

Fotografuje fotoaparátem Leica M7, tichým dálkoměrem s manuálním nastavením. K digitálním technologiím je skeptická, protože se oprávněně domnívá, že ji rozptyluje, když se hned dívá na výsledky. Odstraňuje soustředění fotografa na proces pořizování snímku a kontinuitu komunikace s fotografovanými osobami. Potřebuje pouze film s ISO 400. Někdy používá film s citlivostí 800 jednotek. Mám štěstí, když se mi podaří získat 6 nebo 7 tisknutelných snímků na roli, obvykle 1-2. Tisknout z negativů je obtížné, a tak tiskne sama a ze všeho nejvíc miluje svou temnou komoru, kde se děje to tajemné a magické: z malého kousku filmu se zrodí fotografie.

– Když vstoupím do tmavé místnosti, začíná kouzlo. Záměrně pracuji černobíle a používám bromostříbrný papír. Stříbro dodává mé práci nezapomenutelný lesk a pomáhá mi získat umělecké výtisky.

Wendy studovala v Mezinárodním centru fotografie ICP v New Yorku, navštěvovala kurzy u různých fotografů a v roce 2003 absolvovala kurz u Michaela Kenny, který je proslulý tím, že všechny své krajinky fotografuje velmi pomalými časy závěrky.

– Od Michaela jsem se naučil trpělivosti

, – s úsměvem říká Wendy.

– A moje rodina, moje dcera, mi dává inspiraci.

Její první samostatná výstava, díla z cyklu Tableau, se konala v roce 2006. Nedávno vyšla její první kniha Tváře noci. Obsahuje fotografie, které vznikly za posledních šest let. Tak se jmenuje výstava jejích prací v Centru fotografie bratří Lumiérů, která byla předtím k vidění v New Yorku a Kolíně nad Rýnem.

Wendy má ráda překvapení. Začínajícím fotografům radí, aby se drželi jednoduchosti, učili se co nejvíce, soustředili se výhradně na to, co chtějí fotografovat, pokračovali v práci, experimentovali a neustále se posouvali vpřed.

V noci ještě nestřílíte? Okamžitě se vydejte za kouzlem noci! Wendy Paton doporučuje.

NA FOTOGRAFII:

2. Wendy Patonová

Reflexe. 2009

3. Wendy Patonová

Ručně. 2006

FOTO:

4. Wendy Patonová

Utajený. 2011

5. Wendy Patonová

Masky. 2009

NA FOTOGRAFII:

6. Wendy Patonová

Překročení hranice. 2008

7. Wendy Patonová

Tetování lásky. 2007

NA FOTOGRAFII:

8. Wendy Patonová

Děti z Louvru. 2006

9. Wendy Patonová

Chyť mě. 2007

NA FOTOGRAFII:

10. Wendy Patonová

Občerstvení. 2009