Pokračování podrobné diskuse o fotografování krajiny. Nyní se naučíme používat různé kombinace rychlosti závěrky a clony. Stejné expozice můžete dosáhnout mnoha různými kombinacemi expozic, ale výsledný efekt se bude lišit…
Anton Petrus Ukrajina . „Pestrobarevné ráno.
Canon EOS 500D, f/11, 1/13 s,
První podzimní mrazíky v kombinaci s červeným listím – výjimečný fotografický námět. Mlžný opar, který podtrhuje pohádkovost scény.
Priorita clony
Nebudu se zabývat definicemi hloubky ostrosti neboli DOF a hyperfokální vzdálenosti HFD , které jsou podrobně vysvětleny v doprovodné literatuře.
Vycházíme-li z nutnosti zajistit větší hloubku ostrosti na snímku krajiny, měli bychom teoreticky nastavit maximální clonové číslo ze všech možných pro daný objektiv , vypočítat hyperfokální vzdálenost a použít širokoúhlou optiku pro zvýšení efektu.
V praxi jsou podmínky složitější: zaprvé musíte používat různé ohniskové vzdálenosti, zadruhé nemusíte mít čas na výpočet ohniskové vzdálenosti a zatřetí si můžete vzpomenout, že při přílišném přivření clony se zhoršuje kvalita obrazu.
Pro začátek je nejlepším řešením vypočítat ohniskovou vzdálenost a clonové číslo pro nejčastěji používané ohniskové vzdálenosti tabulky GFR lze snadno najít na internetu .
Pokud věnujete čas analýze výsledných vzorců GFR, časem ztratíte potřebu neustále používat výpočty a volba zaostřovací vzdálenosti bude provedena instinktivně, téměř intuitivně.
Při použití široké clony je to úplně jiná výzva. Malá hloubka ostrosti zdůrazňuje objem snímku, ale zároveň dává vyniknout důležitým prvkům scény. V tomto případě je žádoucí, aby předmětné prvky byly co nejostřejší a nejkontrastnější.
Priorita rychlosti závěrky
Zatímco clona je primárně technickým faktorem, rychlost závěrky je složitější povahy. Na rychlosti závěrky závisí nejen množství světla dopadajícího na světelný receptor, ale také vytvoření efektu na snímku např. vyjádření pohybu a často i samotná možnost pořízení snímku jako takového např. při fotografování z ruky za slabého osvětlení apod. . d. .
Myslím, že jste všichni zažili potíže s větrným počasím a slabým světlem, kdy potřebujete rychlou závěrku, abyste „zmrazili“ pohyb větví, listí a trávy, ale není to technicky proveditelné.
Skutečný zázrak fotografie spočívá v převedení pohybu do statického obrazu. Nejčastějším „pohyblivým objektem“ v krajinářské fotografii je voda v různých podobách: říční proudy, mořské vlny, padající z výšky vodopády, sníh, déšť .
Jako příklad uveďme rychle tekoucí vodu, která je z fotografického hlediska nejdynamičtější a nejvýraznější. Fotografování samozřejmě začínáme výběrem scény a kompozicí záběru. Po určení konečného složení je třeba zvážit, jaký účinek je požadován.
Chceme-li vyjádřit rychlost, je třeba zvolit takovou rychlost závěrky, aby se letící kapky vody změnily v jakési pásmo a šly svou cestou s počátečním a koncovým bodem pohybu tento způsob se používá i pro zachycení padajícího sněhu .
Délka dráhy, a tedy i rychlost závěrky, se určuje experimentálně, protože rychlost vody nemůžeme předpovědět ani změřit. Zcela jiný efekt získáme, pokud pohyb „zmrazíme“, tj. e. pokud je každá kapka zamrzlá na svém místě. V tomto případě je třeba omezit rychlost závěrky na minimum a věta „zastavit, zastavit“ nemůže být vhodnější.
Třetí varianta expozičního času je pro diváka nejzajímavější a nejneobvyklejší: při použití pomalých časů závěrky se pohybující se voda mění v jakousi mléčně zakysanou mlhu. Zvláštností takového fotografování je nutnost použití neutrálních filtrů pro dosažení určitého efektu rozostření pohybující se vody.
Pojďme se podívat na technické detaily. V krajině je při použití pomalých časů závěrky nezbytný stativ. Pro eliminaci chvění fotoaparátu je nutná přídavná kabelová spoušť nebo dálkové ovládání . Pokud nemůžete použít dálkové ovládání fotoaparátu, použijte funkci Time Lapse se zvednutím zrcátka pro snížení vibrací zrcátka u digitálních zrcadlovek .
Ve větrných podmínkách nebo při použití velmi dlouhého expozičního času bude třeba stativ zavěsit na zem, aby byl stabilnější např. taška s oblečením apod. . d. . Buďte opatrní při nastavení stativu na sněhu nebo vratkém povrchu: při dlouhém expozičním čase nelze vyloučit, že se sníh sesune.
Při fotografování za denního světla nelze dosáhnout nízkých rychlostí závěrky bez použití světelných filtrů, proto využijte neutrální šedé filtry již jsme se o nich zmiňovali v našem článku a zde bychom rádi dodali: nezapomeňte, že můžete použít několik neutrálních šedých filtrů najednou .
Používá se také kombinace dvou polarizačních filtrů nastavením stupně polarizace lze snížit množství světla dopadajícího na světelný receptor téměř na nulu . Po nalezení vhodné hodnoty expozice musíte před pořízením snímku něco přikrýt přes okénko hledáčku.
Anton Petrus Ukrajina . „Mlhavá hvězda“.
Canon EOS 500D,
f/8, 1/250
Chtě-nechtě po zhlédnutí husté mlhy a vycházejícího slunce začnete při pohledu na zhmotněné sluneční paprsky věřit na zázraky.
Alexander Kitsenko Ukrajina .
V zimním lese
Canon EOS 350D, EF-S
17-85/4,0-5,6 IS USM, f/10, 1/320 s
Ukázalo se, že veškerý sníh v zimním lese je úplně jiný: stříbrný. Bílá, zahalená stíny a dokonce vyzařující chladné světlo.
Leonid Titus Ukrajina . „Svítání na Dněstru“.
Canon EOS 400D,
EF 17-40L/4,0 USM
Co může být hezčího a krásnějšího než ranní břeh řeky a cesta vedoucí k nové kráse!
Na dalším snímku si povíme o panoramatických záběrech, správném světle pro fotografování krajiny a ročních obdobích pro fotografa.
Jaký je rozdíl mezi poezií a prózou v kontextu krajinářských fotografií? Mohou fotografie samy o sobě vyjádřit emoce a atmosféru místa stejně jako slova?
Rozdíl mezi poezií a prózou v kontextu krajinářských fotografií spočívá v jejich způsobu vyjádření. Poezie se často zaměřuje na emocionální a subjektivní vnímání prostoru, zatímco próza může být více popisná a objektivní. Fotografie mohou sama o sobě vyjádřit emoce a atmosféru místa stejně jako slova, ale díky své vizuální povaze mohou být ještě silnější a okamžitější. Každá forma vyjadřování má své výhody a schopnost přenést určité nuance a detaily, a proto mohou být fotografie a slova kombinovány k vytvoření bohatší a komplexnější vyprávění o krajině.
Rozdíl mezi poezií a prózou v kontextu krajinářských fotografií spočívá v jejich způsobu vyjádření. Poezie se často zaměřuje na emocionální a subjektivní vnímání prostoru, zatímco próza může být více popisná a objektivní. Fotografie mohou sama o sobě vyjádřit emoce a atmosféru místa stejně jako slova, ale díky své vizuální povaze mohou být ještě silnější a okamžitější. Každá forma vyjadřování má své výhody a schopnost přenést určité nuance a detaily, a proto mohou být fotografie a slova kombinovány k vytvoření bohatší a komplexnějšího vyprávění o krajině.
Mohu se zeptat, jakou roli má krajinářská fotografie ve spojení s poezií a prózou? Jak tyto dva umělecké formy spolupracují a ovlivňují se navzájem? Je krajinářská fotografie pouhým ztvárněním přírody, nebo může také vyvolávat emocionální nebo filozofické reakce u diváka/čtenáře? Mám zájem o vaši perspektivu na tuto problematiku.
Krajinářská fotografie, poezie a próza mají vzájemně obohacující vztah. Fotografie zachycuje úžasné výjevy přírody a může sloužit jako inspirace pro básníky a spisovatele. Naopak, poezie a próza mohou ovlivnit způsob, jakým fotograf osvětluje a prezentuje krajinu. Tyto umělecké formy se navzájem propojují a zaujímají místo obrazových slov a vizuálního výrazu. Krajinářská fotografie není pouhé ztvárnění přírody, může také vyvolávat emocionální reakce a přemýšlení u diváka nebo čtenáře. Působí jako prostředek sdělení, který nám umožňuje vnímat a zkoumat krásu a sílu přírody. Krajinářská fotografie, poezie a próza nám otevírají okno do světa, stimulují naše smysly a dávají nám možnost objevovat hlubší významy a hodnoty. Čtenář nebo divák mohou v této formě umění nalézt inspiraci, pochopení a zahledění do vlastní duše.
Krajinářská fotografie, poezie a próza jsou umělecké formy, které se vzájemně obohacují. Fotografie dokáže zachytit úchvatné scény přírody a může sloužit jako inspirace pro básníky a spisovatele. Naopak, poezie a próza mohou ovlivnit způsob, jakým fotograf zobrazuje a prezentuje krajinu. Tyto umělecké formy se propojují a nahrazují obrazová slova a vizuální výrazy. Krajinářská fotografie není jen ztvárněním přírody, může také vyvolávat emocionální reakce a přemýšlení diváka nebo čtenáře. Je prostředkem sdělení, který nám umožňuje vnímat a zkoumat krásu a sílu přírody. Krajinářská fotografie, poezie a próza nám otevírají okno do světa, stimulují naše smysly a dávají nám možnost objevovat hlubší významy a hodnoty. Čtenář nebo divák mohou v této formě umění nalézt inspiraci, pochopení a zasvěcování do vlastní duše.