V objektivu Nikon: Anna Yatsenko. Krasnojarsk příspěvky

Nikon a My Planet představují nový závratný projekt. Deset renomovaných Českych fotografů se vydalo hledat nejúchvatnější ruské výhledy. Anna Yatsenko se narodila v Norilsku, žije a pracuje v Praze. Fotografuje divokou přírodu, publikuje články v časopisech National Geographic Traveler a Russian Reporter a je vítězkou mnoha soutěží. Fotografie posádky Expedice Česká republika. V objektivu Nikon“ cestoval s Annou Yatsenko do Krasnojarsku.

-Proč jste si jako téma projektu Moje planeta a Nikon vybral právě Krasnojarské pilíře??

-Krasnojarsk – město mého dětství. Když jsem byl malý, jezdil jsem s otcem na Krasnojarské sloupy a vždycky jsem si s sebou bral svůj první fotoaparát. Krasnojarské sloupy jsou pro mě vzpomínkou na dětství, jedním z mých prvních předmětů. Ale je tu jedna věc: většinou jsem byl v takzvané kulturní části rezervace a pro vstup do nárazníkové zóny, tedy do části Divokých pilířů, potřebujete speciální propustku. Proto jsem se rozhodl využít příležitosti a legálně vstoupit do nárazníkové zóny přírodní rezervace Krasnojarské sloupy.

-Co jste zamýšleli natočit a jak se vaše záměry podařilo uskutečnit??

-Bylo mi jasné, že během čtyř dnů, které jsme měli k dispozici, nebudu mít příležitost natočit to, co mám nejraději, divokou přírodu. Abyste mohli střílet zvířata, musíte tábořit, někdy i několik týdnů. Čtyři dny tedy není doba, kdy můžete očekávat zajímavý záběr s medvědem nebo vlkem. Každopádně jsem se hned na začátku rozhodl, že budu fotit krajiny.

I zde však existují určité problémy. Cesta byla původně plánována na červenec. Protože však v červenci stále hrozí velké nebezpečí, že nás kousne klíště encefalitidy, rozhodli jsme se cestu odložit na srpen. Je pravda, že v srpnu nejsou téměř žádná klíšťata encefalitidy, ale v této době je počasí v Krasnojarském kraji výrazně horší. Začíná pršet, takže jsme nemuseli počítat s obrázky s barevnými západy a východy slunce. Přesto si myslím, že jsme měli štěstí.

Měli jsme v plánu vylézt na Gryphon Rock, kde se nachází Gryphon izba. Tato chata je postavena ve výšce 50 metrů a je celá zabudovaná do skály. Přestože tam formálně nikdo nesmí, někteří fanoušci krasnojarských tyčí jsou nad zákonem. Když jsme tedy vlezli dovnitř, přivítal nás u chaty její majitel: děda Vitalij, asi sedmdesátiletý muž. Začali jsme ho natáčet, mluvili jsme s ním. Vyfotil jsem také: Vitalij vypráví své příběhy v tajze. Myslím, že se z toho vyklubala velmi zajímavá reportážní fotografie, což jsem vůbec nečekal. To bylo naše první štěstí.

Druhým štěstím byl pořádný liják s větrem, který přišel v jeden z natáčecích dnů. Skupina trvala na tom, že musíme dokončit natáčecí den. Ale rozhodl jsem se zůstat. Protože znám charakter této oblasti, uvědomil jsem si, že počasí může být proměnlivé a že fouká vítr, což znamená, že může silně pršet. A tak se také stalo. Když přestalo pršet, naskytl se nádherný výhled: na jedné straně se stahovaly bouřkové mraky a na druhé straně skrz mraky prosvítalo slunce. Tak jsem získal podle mého názoru nejzajímavější záběr krajiny.

I když, abych byl upřímný, při fotografování krajiny rád přemýšlím o tvářích tak, aby bylo v záběru vždy přítomno popředí. V popředí však nebyla žádná možnost: ze skalní stěny byl nádherný, ale jednoplánový výhled na tajgu. Takže v podstatě nejsem s výsledkem stoprocentně spokojen.

-Jaké tipy máte pro začínající amatérské fotografy??

-Pokud mluvíme o natáčení zvířat ve volné přírodě, pak amatérské natáčení nepřipadá v úvahu. Pro fotografování medvěda nebo vlka ze vzdálenosti 100 metrů potřebujete speciální vybavení a objektiv pro takovou situaci stojí od 250 000 koruna a hodně váží. Žádný amatér by takové vybavení nenosil. Pokud jde přesně o amatéry, mám pro vás nejdůležitější radu: střílejte do poslední chvíle.

I když se zdá, že už není co fotit, i když se vám nedaří – nechcete přece fotoaparát připoutat. Nejlepší fotografie obvykle vznikají ve chvílích, které jste neplánovali nebo nemohli plánovat. Jako příklad mohu uvést stejnou krajinu, kterou jsem vyfotil po lijáku v Krasnojarských pilířích. Kdybych poslechl zbytek skupiny, která chtěla zastavit a slézt z útesu, tento záběr by nevznikl.

Nebo jiný příklad. Fotili jsme tuleně v Arktidě. Tuleň tam jen ležel a spal. Člověk by si myslel, kolik může zastřelit spícího tuleně? 10, 15 minut, ale ne více. Když spí, nehýbe se. Všichni ostatní fotografové vypnuli fotoaparáty v domnění, že tu pro ně není nic zajímavého. A já jsem čekal na okamžik, kdy se tuleň probudí a zívne. Výsledkem je snímek tuleně, který ani tak nezívne, jako spíš se usmívá. A tento záběr, jak se později ukázalo, jsem pořídil já.

-Proč fotografovat s Nikonem?

-Jsem fanoušek společnosti Nikon! Upřímně! Na této značce fotoaparátu se mi líbí všechno! Ergonomie, vynikající rychlost AF, ale především spolehlivost. S fotoaparáty Nikon fotografuji již mnoho let. Celkem jich mám už více než tucet. Existují také filmové fotoaparáty Nikon. Prakticky vždy s sebou nosím Nikon DF. Kdykoli někam jedu, aniž bych se chystal vážně fotografovat, beru si s sebou Nikon D800. A na vážné fotografování mám dva fotoaparáty Nikon D4. Podle mě je to to nejlepší, co fotografický průmysl doposud udělal.