Ultrazvuk není jen pro delfíny

Ultrazvuk jako jedna z nejčastěji používaných metod fyzikální terapie se u nás používá již více než 50 let. „Ultra“ znamená latinsky „nad“, „za“. Ultrazvuky jsou stejné zvuky, které nás doslova obklopují – vydávají je zvířata, ptáci, hmyz, naše hlasy, šumění větru, šustění písku nebo vrzání sněhu pod nohama. Ale my je neslyšíme, protože jsme zaplatili schopností spolu mluvit.

Spolu s technologickým pokrokem se ultrazvuk vyvinul z velkého, těžkopádného přístroje, který reprodukoval neoptimální snímky, v přenosný, snadno použitelný a sofistikovaný přístroj. Tento vývoj si vyžádal úzkou jednotu mezi fyzikou, fyziologií, medicínou, technologií a řízením.

V dnešní době se člověk naučil vytvářet a „slyšet“ ultrazvuky, ale… pouze s pomocí fyzioterapeutických přístrojů. Tato perspektivní lékařská disciplína se v posledních letech stala plnohodnotným oborem biomedicínské radiofyziky.

Ultrazvuková terapie je založena na specifické interakci mezi ultrazvukem a biologickými tkáněmi lidského těla. Ultrazvukové vibrace pronikají do lidské tkáně do značné hloubky a mají silný terapeutický účinek.

NESLYŠITELNÉ VLNY ŽIVOTA

Lidské ucho slyší zvuky o různých frekvencích nebo vlnových délkách – od 17 Hz 20 metrů do 20 000 Hz 1,65 cm . Je pravda, že s přibývajícím věkem se tento rozsah zužuje. Ne všechny nízké a ne všechny vysoké zvuky jsou však slyšitelné. Infrazvuky jsou pod frekvencí 17 Hz a ultrazvuky jsou nad frekvencí 20 000 Hz nejsou pro člověka slyšitelné, ačkoli jsou v přírodě neustále přítomny.

K infrazvuku dochází například v oceánu při bouřích a podmořských zemětřeseních a na souši při rozvodnění řek během ledových srážek. Medúzy, ryby, rackové a další mořští živočichové mohou absorbovat nízké frekvence. Zachycením infrazvuku se snaží nebezpečné oblasti opustit s předstihem.

Člověk infrazvukové vibrace neslyší, ale to neznamená, že je necítí. Frekvence 6 Hz může způsobit pocit únavy, stesk po domově, mořskou nemoc. 7 Hz infrazvuk je obzvláště nebezpečný: může způsobit smrt v důsledku náhlé srdeční zástavy. Frekvence 5 Hz poškozuje játra a některé nízké frekvence mohou způsobit záchvat šílenství. Určité nízkofrekvenční zvuky působí na sluchové analyzátory mozku a mohou dokonce „přesvědčit“ člověka, aby přestal kouřit, držel dietu, učil se cizí jazyk apod.d. A to se používá pro takzvané „kódování“.

A nejvyšší zvuk, který může člověk slyšet, je komáří pískot. Je však zapotřebí ještě vyšší zvuky nad 20 tisíc . vibrací za sekundu již není pro člověka slyšitelný – je to ultrazvuk. Člověk ultrazvukovým vibracím nerozumí, ale kočky, psi a další zvířata je slyší a využívají.

Psi slyší frekvence až 60 000 Hz, ale kočky a myši slyší ještě více. Žádný z nich však nemá rád silný ultrazvuk. Psy lze držet v uctivé vzdálenosti pomocí kapesních ultrazvukových „lapačů psů“ a přítomnost myší a potkanů lze eliminovat pomocí speciálních ultrazvukových zařízení.

Ultrazvukové zvuky vydávají a vnímají také delfíni, netopýři a různý hmyz. Netopýři však mají nejfantastičtější sluch v ultrazvukovém pásmu. Při letu vysílají přerušované ultrazvukové signály o frekvencích 30 000 až 150 000 Hz a někdy i vyšších a v pauzách mezi nimi jejich uši zachycují ozvěny od nejmenších mušek.

Ultrazvuková echolokace umožňuje těmto jedinečným létajícím živočichům detekovat 0,1 milimetru silný drát při vysoké rychlosti. Ani nejmodernější radary nedosahují tak vysokých výsledků.

Skupina vědců z Prahaského Výzkumného ústavu ušního, krčního a nosního zjistila, že antropoidi mají menší rozsah vnímání zvuku než ostatní zvířata, ale stále 40 000 Hz. Ukazuje se, že zde hraje roli řečová komunikace. Lidé postupně ztratili potřebu širokého frekvenčního rozsahu hlasu pro předávání užitečných informací. S příchodem řeči se vnímání ultrazvuku stalo zbytečným.

Ultrazvuk, stejně jako infrazvuk, dodává hlasu emocionální zabarvení a obsahuje informace o radosti, strachu, nespokojenosti apod.d. Tyto zvuky o frekvenci až 100 000 Hz a někdy i vyšší stále rezonují v našich hlasech, ale jsou stále nepřesnější.

Koneckonců, nejširší rozsah myšlenek lze vyjádřit slovy na frekvencích od 200 Hz do 5000 Hz, ale je možné skrýt své negativní skutečné záměry. Někteří lidé, většinou ženy, však ultrazvuk stále dokáží zachytit a jasně vycítit náladu mluvčího. Analýza ultrazvuku v řeči mluvčího se s úspěchem používá v detektorech lži.

Naše hlasivky však nejsou jediné, které jsou schopné vydávat ultrazvukové vibrace. Takové vibrace jsou obecně vlastní každé živé tkáni, což experimentálně dokázal ve svých pracích doktor fyzikálně-matematických věd V. V. Kozlov z Výzkumného centra biomedicínské radioelektroniky IRE RAS.i.

Pasechnik, který využil ultrazvukové vibrace živých biologických objektů, jako jsou svaly, cévy, játra, ledviny atd., ke zjištění polohy těchto objektů.d. – pro vývoj lékařských diagnostických přístrojů.

Mechanické mikrovibrace mikrovibrace jsou v těle přítomny nejen díky pulzové činnosti srdce infrazvukové frekvence a cévně-svalové činnosti zvukové frekvence , ale také vlivem prostředí.

Ultrazvukové vlny tkání lidského těla vycházejí na povrch z velkých hloubek a nesou zásadní informace o stavu různých orgánů. Všechny naše orgány tedy doslova „zpívají unisono“ na ultrazvukových frekvencích.

DELFÍNI „VIDÍ“ PLÁČ MLÁDĚTE

Není žádným tajemstvím, že některá zvířata neomylně „čtou“ naše podvědomí a odhadují naše nejhlubší touhy.

Na druhé straně Golfského proudu, v Grassy Key nedaleko Miami, se nachází Floridské centrum pro výzkum delfínů. Psycholog centra David Nathanson provedl zajímavý experiment. Vplul do vody a držel v ruce pětiletého Billyho Raynera, který má od narození Downovu chorobu.

Na trenérovo písknutí se k lidem vrhne delfín jménem Aleta. Nathanson ukáže chlapci obrázek dětského hřiště a zeptá se ho: „Co je to??“. Billy se nešťastně vrtí. „Když si chceš s Aletou hrát, musíš jí říct, jak se to jmenuje,“ trvá na svém Nathanson. „Skluzavka,“ vyhrkne Billy. Jeho matka, která scénu sledovala, vesele zatleská. Poprvé v životě její syn poznal a správně pojmenoval předmět bez vyzvání.

Nathanson posadí chlapce na delfína, aby se s ním trochu projel. Podle Nathansona mezi nimi existuje porozumění, které nedokážu vysvětlit. Zvířata se k němu chovají velmi laskavě, jako by věděla, že je jiný než ostatní. A Billy dostane podnět k tomu, aby se učil.

Studie za studií přináší vědcům překvapivé objevy o těchto záhadných savcích. Tvrdí, že delfíni spolu mluví, pískáním oznamují sebe i ostatní delfíny ve smečce a také si navzájem přicházejí na pomoc. Delfíni mají skutečný radarový systém ultrazvukový sonar, který je umístěn v jejich lebeční schránce , díky němuž „vidí“ ušima podvodní akustické obrazy, „prosvěcující“ potkané objekty.

Pomocí ultrazvukových vln „vidí“ a identifikují v kalné vodě a ve tmě na vzdálenost 100 metrů jakýkoli předmět o velikosti lidské pěsti a dokáží odhalit i malou kuličku na desítky metrů. Ultrazvuk pomáhá delfínům snadno se orientovat a rozlišit například živou rybu od neživého předmětu stejné velikosti a tvaru. Mohou simulovat akustické signály, mohou si vyměňovat akustické obrazy.

Mentální schopnosti delfínů a jejich náklonnost k lidem vedly psychologa amerického Centra pro výzkum delfínů Davida Nathansona k neobvyklým experimentům. S pomocí 15 delfínů vede psycholog sezení s dětmi a dospělými trpícími nemocemi, jako je Downův syndrom, vodnatelnost, mozková obrna, svalová dystrofie, poranění hlavy a míchy.

Když v roce 1989 přišel šestiletý Dean-Paul Anderson poprvé do Nathansonu, nebyl schopen říct ani slovo. Narodil se s Downovou chorobou a byl velmi plachý a uzavřený. Po každotýdenních sezeních se však Dean-Paul stal upovídaným a společenským dítětem. Delfínům se podařilo najít klíč k jeho vědomí a Dean-Paul se „otevřel“.

Díky biofyzikálnímu účinku delfínů se normalizuje činnost mozkové kůry, kardiovaskulárního systému. Delfíni dokonce „vidí“ pláč nemocného dítěte. Mnozí vědci považují delfína za jedno z nejinteligentnějších zvířat na světě.

REAKCE NA „NATIVNÍ“ ULTRAZVUK

Lidské tělo je složitě organizovaný, dynamický a samoregulující se kmitající systém, který může pod vlivem vnějších frekvenčních vlivů reagovat rezonancí. Funkční dynamika lidského těla se odráží v dynamice jeho fyzikálních polí a záření: infračerveného, akustického, optického, elektromagnetického.

Protože naše orgány a různé tkáně vibrují a vyzařují ultrazvuk, jsou jemné mechanismy, které tento proces řídí, zranitelné i slabými vnějšími akustickými poli. Jakýkoli dráždivý zvuk s vysokou silou vysokou intenzitou a dobou trvání může způsobit akustické trauma.

Intenzivní hluk nad 95 decibelů je pro tělo obzvláště škodlivý. Decibel je jedna desetina měrné jednotky hlasitosti zvuku pojmenovaná po vynálezci telefonu A. Bella . Nula 0 decibelů je minimální zvuk, který člověk vnímá, a nazývá se práh slyšení. Vzlétající letadlo překračuje prahovou intenzitu zvuku více než 10 bilionkrát přes 95 decibelů .

Tento hluk způsobuje zúžení periferních cév, ovlivňuje srdeční rytmus, vyvolává bolesti hlavy, neobvyklou bledost a neuropsychiatrické poruchy. „Delfíní žaludek nedokáže strávit hlasité zvuky, což může vést až k vředům. Speciální sluchátka a helmy nás tedy ne vždy ochrání před nepříznivými účinky zvukového hluku.

Na druhou stranu na Starém východě existovalo mučení mlčením, kdy byl zločinec uvězněn ve zvláštní „věži ticha“, kam nemohl proniknout žádný zvuk zvenčí. Narušení psychiky a následně i dalších tělesných funkcí končilo smrtí. A je to legitimní. Slabé účinky totiž životní procesy excitují, střední aktivují, silné inhibují a velmi silné paralyzují. Jejich absence však způsobuje i různé poruchy.

Každá forma života má své jedinečné spektrum bioelektrických vibrací, tj.e. Každý mikro- a makroorganismus má své vlastní frekvenční spektrum. Každý člověk má také svou vlastní frekvenci vibrací buněk a orgánů. Slavný německý badatel Morel, který vytvořil teorii a techniku biorezonance, „rozložil“ lidské tělo na specifické police s frekvencemi orgánů a systémů.

Před ním Dr. Reinhard Voll, který byl za svůj objev elektropunktury působení nízkofrekvenčních elektrických impulsů vyznamenán papežem zlatou medailí, zjistil, že například játra „pracují“ na vibracích o frekvenci 7 hertzů, srdce na 5 hertzů a ledviny na 9 hertzů. Morel šel ještě dál a pokusil se určit vztah mezi frekvencemi a orgány. Existuje více než 64 parametrů. Je těžké si představit tolik regulačních orgánů, které normalizují zdraví obecně.

Lidské tělo je schopno reagovat nejen v širokém rozsahu frekvencí až 10 % , ale také v širokém rozsahu frekvencí až 10 % a výše , ale také reagují dobře definovanými odezvami na jednotlivé frekvence, přičemž amplituda dopadajícího signálu je zanedbatelná t.e. leží pod smyslovým vnímatelným prahem .

Myšlenku rezonanční biostimulace potvrzuje práce A. ja. Kramer o vibračních vlivech na tělo. Vibrace ve specifickém frekvenčním rozsahu mají terapeutický a regenerační účinek. Biologická rezonance je prudký nárůst amplitudy kmitů v biosystému, pokud je mu zvenčí nabídnuto nucené kmitání s frekvencí postupně se blížící frekvenci samotného systému. Nejvíce vnímatelné jsou ty vnější léčivé frekvence, které existují v nejzdravějším těle.

Nemoc narušuje přirozené biorytmy těla. Optimálně zvolené parametry ultrazvukových vibrací fyzioterapeutických přístrojů vyvolávají v těle odezvu, která obnovuje jeho přirozené biorytmy akustického pole.

Tak je možné „vnutit“ organismu v případě výrazné funkční poruchy rytmické činnosti vnitřních orgánů zdravé vlnění vibrační charakteristiky . Moderní přístroje pro biorezonanční terapii jsou založeny na tomto principu uspořádání rytmické aktivity a jsou to úžasné „filtry“, které dokáží automaticky odfiltrovat vlnové frekvence nemoci od „zdravotních vln“.

Frekvence a intenzita akustických polí fyzioterapeutických přístrojů jsou voleny tak, aby lidské tělo vnímalo tyto ultrazvukové vibrace jako sobě vlastní a nebránilo se působení, obrazně řečeno, přizpůsobilo se normě, obnovilo genetickou paměť biologických rytmů zdravého organismu.

Ultrazvukové vibrace vysílané přístroji se přenášejí do mozku a lidský nervový systém je nucen přizpůsobit se novému zdravému rytmu a přepnout na novou nervovou činnost. Při daných nízkých fyziologických v organismu probíhajících frekvencích se i při velmi malé amplitudě vnějšího ultrazvukového působení výrazně zesilují a zeslabují normální a patologické vibrace v organismu.

Podstatou biorezonančních terapeutických přístrojů je tedy to, že regulují a aktivují vlastní obranyschopnost organismu v boji proti nemocem, zajišťují samoléčbu a přitom nijak nenarušují energeticko-informační rovnováhu těla. tělo samo, největší léčitel a lékárník na světě, je schopno léčit orgánové poruchy.

DROGOVÝ ULTRAZVUK „EXPRESNÍ POŠTA“

V roce 1954 německý lékař R. Voll si možná náhodou všiml, že pacient, který se při měření potenciálu biologicky aktivních bodů na kůži výběžků orgánů dotkl jeho ruky s léky, změnil své údaje. Tak byl učiněn objev, že léky i na dálku mění energetický stav člověka a jeho orgánů – srdce, ledvin, jater a celých systémů.

Zvláště dobře se osvědčily homeopatické léky. Je to pravděpodobně proto, že podle studií mají výraznou vlnovou povahu. Každý lék je ve své podstatě jakýmsi generátorem vln, uzavřeným buď v alkoholovém roztoku, tinktuře, nebo jednoduše ve vodě, olejové emulzi, krému, masti.

Je známo, že ultrazvuk může zvýšit propustnost buněčných membrán membrán a urychlit metabolické procesy difuzí šířením a změna pH kvantitativní míra aktivní kyselosti nebo zásaditosti prostředí zanícených tkání na zásaditou stranu způsobuje prudké snížení zánětu a bolesti.

Ultrazvuk má další pozoruhodnou vlastnost – dokáže zvýšit propustnost kůže. Koneckonců, naše kůže je jedinečnou ochranou proti pronikání cizích složek do našeho těla. A jen velmi málo léků a hormonů může skutečně proniknout do kůže ve velmi malém množství.

Dnes je ve fyzioterapii hojně využívána metoda ultrafonoforézy lat. ultra – „nad, mimo“ + řecky. phōnē – „zvuk“ + phorēsis – „nesení, přenášení“, synonymum pro „fonoforézu“ léků, která kombinuje působení dvou faktorů na určité oblasti těla: fyzikálního t.e. ultrazvukem a chemickou látkou lékem vstříknutou do těla s jeho.

Při postupech lékařské ultrafonoforézy, kdy je mezi vysílač a kůži umístěno léčivo, dochází v tzv. dermálním depu ke kumulaci malých dávek léčiva, a to je pak po dlouhou dobu využíváno organismem k ovlivnění patologického procesu v šetrném režimu.

Pro ultrafonoforézu se vybírají léčiva, která působí ultrazvukem jednosměrně, aby se posílila jedna strana jeho účinku: analgetický, protikřečový, protizánětlivý atd.

Kombinovaný účinek ultrazvukového přístroje a léků několikanásobně zesiluje jejich terapeutický efekt. Vlivem ultrazvukového tlaku získávají molekuly léčiv větší pohyblivost, rychle a přímo pronikají hluboko do tkání fonoforéza , odkud se snadno šíří difundují do krve a lymfy.

Díky tomu je možné dostat zamýšlenou koncentraci účinné látky do požadovaných vrstev pokožky a dosáhnout tak maximální účinnosti. Velmi účinná ultrafonoforéza s protizánětlivými, vazodilatačními, analgetickými mastmi, antibiotiky při úrazech, poruchách páteře, kloubů, v dermatologii.

Mezi výhody ultrafonoforézy patří absence iatrogenního způsobujícího sekundární onemocnění poškozujícího účinku na vnitřní orgány, zejména gastrointestinální trakt, který často vzniká při farmakoterapii, a to zejména při systematickém užívání nesteroidních protizánětlivých léků např. aspirinu kyselina acetylsalicylová , ibuprofenu, naproxenu, ketorolaku, butadionu atd. . .