Test přehrávačů CD: nadčasová klasika

Letošní rok byl bohatý na nové značky a modely přehrávačů CD. V poslední době se na domácím trhu objevilo mnoho nových jmen a giganti elektroniky představili amatérským audiofilům mnoho novinek.

Hudební CD přehrávač je poměrně konzervativní produkt, takže nelze hovořit o žádných výrazných trendech, o nějakém výrazném obecném pojetí, které by v tomto odvětví elektronických komponent převládalo. Jedno však mají snad všechny CD přehrávače společné – každý z nich má svou vlastní tvář a také jedinečný zvukový charakter.

JAK JSME TESTOVALI

Každý gramofon byl testován ve dvou nezávislých fázích. První je subjektivní hodnocení, které spočívalo v poslechu gramofonu. Druhá fáze zahrnovala testování hardwaru přehrávače.

Zvuk

Zaměřili jsme se především na fázi subjektivního testování, která byla rozhodující pro hodnocení přehrávače CD. Poslechy probíhají v laboratoři časopisu Video&Audio, která je dobře odhlučněná a má speciálně upravené stěny, aby se snížil nežádoucí dozvuk a zkreslení zvuku. Každý přehrávač CD byl poslouchán za stejných podmínek, se stejnými elektronickými součástkami a se stejnou hudbou.

Pro test jsme použili dvojici reproduktorů Triangle Heliade, předzesilovač Parasound Model 2100, stereofonní zesilovač Parasound Model 2125 a propojovací a reproduktorové kabely Nordost. K poslechu byly použity disky s hudebními skladbami čtyř hlavních oblastí – vážné hudby, jazzu, rocku a elektronické/popové hudby, jakožto nejčastějších a nejčastěji se vyskytujících žánrů. Je známo, že každý z těchto směrů má svůj jedinečný zvukový charakter, který je dán především rozložením zvukové energie, a tedy i hudební informace podle frekvence.

Například rocková hudba má tendenci obsahovat hodně basů, proto je důležité, aby stereofonní obvod přehrávače CD dokázal správně reprodukovat nízkofrekvenční zvuky. V popové hudbě jsou basy převážně rytmické a největší pozornost je věnována zprostředkování a zejména vokálnímu projevu. Klasická hudba, zejména symfonická, má široký zvukový rozsah a velmi vysoký informační obsah v různých frekvenčních pásmech. Zkrátka, každý žánr umožňuje nově zhodnotit přehrávač CD.

Klasiku reprezentovaly úryvky z oper Wilhelma Richarda Wagnera „Lohengrin“, „Tannhäuser“ a „Prsten Nibelungův“. Výběr je založen na schopnosti symfonické hudby vytvářet scénu a utvářet obraz velkého hudebního tělesa. Klasické symfonie, zejména Wagnerovy symfonie, jsou navíc plné změn intenzity a četných momentů forte a pianissimo – na rozdíl od jiných jsou vynikající příležitostí k posouzení dynamických vlastností stereofonního obvodu a jeho schopnosti reprodukovat tiché a hlasité části hudby rychle a bez přerušení.

Jazz reprezentovaly především malé popové skupiny o několika hlasech – kontrabas, klavír, saxofon a bicí a příležitostně zpěv. Jazz, stejně jako klasická hudba, vyzdvihuje dynamické možnosti stereofonní zvukové stopy. Tyto dva žánry navíc umožňují posoudit schopnost realisticky reprodukovat barvy různých „živých“ nástrojů, přičemž hlavní tóny jsou lokalizovány v různých oblastech frekvenčního rozsahu zvuku.

Rockovou hudbu zastupují především skupiny Metallica a Deep Purple z různých let. Příležitostně jsme si poslechli experimentální skladby, které vytvořili Ben Vaughn a Sheryl Crow. Pop music byla zastoupena širokou škálou skladeb a interpretů od skupiny ABBA po Britney Spears. Kromě toho se hrály disky s čistě elektronickými skladbami, většinou ve stylu ambient. Elektronická hudba vyzdvihuje schopnost stereofonního obvodu zprostředkovat komplexní syntetické barvy.

Elektronická hudba je často plná mnoha zvuků, které mají navodit určitou atmosféru. Kvalita přenosu těchto zvuků hodnotí schopnost hráče vytvářet komplexní hudební obrazy, pro které někdy nemusí existovat přesný slovní popis, ale které jsou chápány buď intuitivně, nebo na základě existenciální zkušenosti. Důležité je, že se většinou používaly CD, kompilace skladeb stejného autora/skupiny, ale nahrané v různých studiích a v různých dobách. To umožňuje maximálně abstrahovat od specifických vlastností každého nahrávacího studia.

Měření

Kvalitu zvuku určuje vše, co se nachází na zvukové cestě, od optické jednotky přehrávače CD až po reproduktory. Schopnost přehrávače CD produkovat adekvátní zvuk je do značné míry určena parametry stereofonní cesty. Měření bylo provedeno pomocí zvukové karty a vlastního softwaru, který umožňuje zachycení a analýzu zvukových signálů v reálném čase. Softwarová sada umožňuje okamžité výpočty zvukového spektra pomocí rychlé Fourierovy transformace s Chebyshevovým, Kaiserovým a Besselovým oknem, výpočty harmonických koeficientů a amplitudové/frekvenční odezvy.

Při testování jsme také použili originální autorské disky se vzorky pulzů, meandrů, harmonických tónů různých frekvencí, lineárních a logaritmických sweepů a různě barevných šumů od bílé po hnědou . Konečným cílem měření je charakterizovat zvukový signál generovaný stereofonním výstupem z přehrávače CD. Za prvé je to frekvenční odezva AFR , která charakterizuje tónové vlastnosti zvukového signálu, jeho schopnost adekvátně reprodukovat svou úroveň na různých frekvencích. Čím lineárnější je AFC, tím lépe.

Za druhé je zajímavý činitel harmonického zkreslení, a to nejen na jedné frekvenci 1 kHz , jak jej obvykle uvádějí výrobci v datasheetu, ale v celém frekvenčním rozsahu a s rozlišením harmonických od druhé do nejméně 11. Korekce frekvenčně-harmonického zkreslení umožňuje posoudit jeho linearitu, tj. rovnoměrnost přenosu zvuku z hlediska nelineárního zkreslení.

Rozlišení harmonických vám umožní zjistit, kde dochází k harmonickému zkreslení basů, např. Pokud je zvuk v oblasti 90 Hz, je například druhá harmonická v oblasti 180 Hz, pátá harmonická v oblasti 450 Hz a jedenáctá harmonická v oblasti 990 Hz. Určením harmonického čísla a frekvenční oblasti z grafu zjistíte, kde dochází k maximálnímu harmonickému zkreslení. Vycházejí samozřejmě z křivky slyšitelnosti nástroje.

Výsledky

Konečné hodnocení se uděluje na základě souboru subjektivních charakteristik zjištěných při poslechu konkrétního přehrávače CD. Měření byla pomocná a neměla vliv na subjektivní hodnocení. Je známo, že přirozenost zvuku, míra lokalizace stereofonních obrazů, realistický přenos hudebního prostoru, kvalita struktury scény a konečně informativní a pohodlná reprodukce hudby jsou určeny poměrně malým souborem zvukových charakteristik, z nichž nejdůležitější jsou průzračnost, detailnost, tělesnost, pohyblivost a homogenita zvuku.

Průzračnost popisuje čistotu zvuku, tj. absenci všech druhů rušení a šumu způsobených stereofonním obvodem. Drobnost detailů popisuje rozlišovací schopnost stereofonního obvodu, tj. jeho schopnost poskytnout co nejvíce hudebních informací na jednotku frekvenčního rozsahu za jednotku času. Hudební nástroje se vyznačují nenáročnou barvou bez zabarvení.

Tuhost zvuku je dána dynamickými charakteristikami stereofonní dráhy, její schopností reprodukovat zvuky minimální a maximální intenzity postupně i současně a také schopností správně reprodukovat přednes hudebních nástrojů. A konečně homogenita určuje vyváženost zvuku v celém frekvenčním rozsahu.

Zajímavé příspěvky: Test CD přehrávače BOW Technologies ZZ-Eight: zdroj pozoruhodné čistoty