Test kompaktního fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-GH2

Panasonic Lumix DMC-GH2 je lídrem ve třídě kompaktních fotoaparátů s výměnnou optikou a konkuruje a v některých ohledech i předčí digitální zrcadlovky střední třídy. Oznámení nového fotoaparátu září 2010.

Kompaktní fotoaparát Panasonic Lumix DMC-GH2

Technické specifikace

Snímač: 4/3″ Live MOS s funkcí redukce prachu

Velikost: Micro Four Thirds 17,3 x 13 mm

Rozlišení 16,1 megapixelu 4608 × 3456 , 4:3

Formáty snímků: 4:3, 3:2, 16:9, 1:1

Kropův faktor: 2

Formát záznamu: RAW, JPEG

Citlivost na světlo: ISO 160-12 800

Video: AVCHD/QuickTime Motion JPEG, až 1920×1080, cca 120 min. Všechny formáty videa kromě 1:1

Hledáček: Elektrooptický hledáček Live View Finder ekvivalent 1 533 600 bodů

Plocha pokrytí rámu: 100 %

Displej: Barevný dotykový displej TFT , 3″, cca 460 000 bodů

Rychlost snímání: SH: 40 snímků za sekundu 4 M , H: 5 snímků za sekundu, M: 3 snímky za sekundu s živým náhledem , L: 2 snímky za sekundu s živým náhledem , JPEG do zaplnění paměťové karty, RAW až 7 snímků za sekundu

Paměťové karty: SD, SDHC, SDXC

Hmotnost: 392 g tělo

Cena: 1700 USD

Procházka po starém Arbatu mi poskytla spoustu příležitostí k pořízení skrytých žánrových snímků. Většina těchto scén byla natočena pomocí otočného monitoru. Přestože jsou tamní postavy většinou zvyklé na filmování, zjevná nepozornost má tendenci kazit děj.

Protože jsem musel fotografovat v mnoha různých směrech a zajímalo mě spíš, co se děje v záběru, než charakter osvětlení, nastavil jsem hned režim iA. Zaostřovací bod se rychle ovládal na dotykovém displeji, což umožňovalo okamžitou kompozici a výběr detailů. Vzhledem k velikosti fotoaparátu je snadné jej při fotografování téměř zcela zakrýt dlaněmi.

Výkon je lepší, než se očekávalo. Na základě svých bohatých zkušeností s fotografováním mohu říci, že jsem nikdy nenašel žánrově přívětivější fotoaparát, než jsou prakticky tiché G2 a GH2 s dotykovými monitory. Samozřejmě existují zrcadlovky s otočnými monitory, ale jejich zaostřování v režimu živého náhledu je obvykle poměrně primitivní a velmi kompaktní fotoaparáty mají zřídkakdy tak rychlou odezvu.

Série scén pořízených večer na Prahaských nábřežích byla natočena v různých formátech, ale hlavním úkolem bylo ověřit schopnost fotoaparátu vyrovnat rozdíly ve vysoké úrovni jasu. Nový fotoaparát vylepšil režim iA právě kvůli rozšíření dynamického rozsahu.

Za normálních podmínek jsem s oblohou v pozadí dosáhl velmi dobrých výsledků, ale chtěl jsem vyzkoušet, co se stane za velmi nepříznivých podmínek. Především jsem neočekával, že za těchto podmínek dosáhnu nějakých smysluplných výsledků. Slunce už kleslo nízko a svítilo přímo do objektivu světelný opar nemohl zmírnit ostré světlo . Bylo obtížné vidět jakékoli detaily.

Oproti očekávání je mnoho skvělých záběrů nasvícených zezadu, k čemuž nemalou měrou přispěla změna formátu. Při prohlížení jsme zjistili, že v neosvětlených oblastech je poměrně hodně detailů. Scény byly natočeny bez světlometů a světla i stíny byly krásně vykresleny. Líbí se mi naprostá absence šumu na fotografiích, a to i ve stínech. Jistě, při vyšších citlivostech je změna struktury obrazu patrná, ale při citlivosti 160-1600 ISO ji můžete opravdu ignorovat.

3D

Je to nejjednodušší způsob, jak s tímto novým fotoaparátem přejít do 3D – stačí nasadit příslušný objektiv a fotoaparát vás okamžitě upozorní. Fotografie byly pořízeny ve formátu MPO, ale ve stejné kvalitě byl zaznamenán i statický snímek ve formátu JPEG. Na běžném monitoru samozřejmě 3D obraz neuvidíte, ale společnost Panasonic vyrábí 3D televizory Viera, které jsou vhodné pro pohodlné sledování.

Existují i jiná řešení, dokonce se objevily 3D notebooky za poměrně rozumné peníze. Je třeba říci, že stereoskopické obrazy vznikají už poměrně dlouho: film, fotografie a dokonce ani kresby nikoho zvlášť nepřekvapily. Nízká distribuce tohoto druhu vizuálního produktu byla způsobena poněkud nepohodlným způsobem sledování.

Teprve technologie posledního desetiletí umožnila vytvořit vysoce kvalitní reprodukční zařízení, která jsou dostupná masovému spotřebiteli. V říjnu 2010 byl například spuštěn první Česky 3D televizní kanál, společný projekt společností Panasonic a NTV Plus.

S novým 3D objektivem jsem natočil několik scén za různých podmínek. Bohužel tyto záběry nelze v časopise reprodukovat s patřičným efektem. Přesto lze z výsledků vyvodit určité závěry.

Fotografování s 3D objektivem je v mnoha ohledech výrazně jednodušší než s jinými objektivy. Při konstantní cloně f/12 a ohniskové vzdálenosti 12,5 mm si nemusíte dělat starosti s ostrostí – od 0,6 m do nekonečna je vše ostré, ale nízká clona vyžaduje kontrolu rychlosti závěrky při slabém osvětlení. K takovým fotografiím patří rozmazané snímky.

Rozlišení 1920×1280 by nemělo být považováno za ořezané, je více než dostatečné pro reprodukci na 3D monitorech nebo televizorech. Mějte však na paměti, že 3D nezlepšuje nevzhledné obrázky! Obrázky, které jsou chaotické z hlediska výplně, navíc někdy působí velmi obtížným dojmem. Jednoduchá pravidla pro dobré 3D efekty.

Fotografie by měla být rozdělena do dvou jasně rozlišitelných hloubek: popředí, střed a pozadí. Předměty, které zahrnují pouze pozadí, nemají výrazný účinek. Fotografie, na nichž blízké objekty nemají jasné obrysy, nevypadají o nic lépe. Zajímavé, živé obrazy v prostorovém přehrávání však skutečně vítězí.

Závěr

Přestože předchozí model je stále na trhu, Panasonic se rozhodl uvést na trh nový fotoaparát. Výsledkem je velmi šikovný, funkcemi nabitý a ovladatelný fotoaparát se skvělou kvalitou obrazu, rychlým ostřením a dobrou celkovou rychlostí.

Mimořádně přesné a citlivé automatické ostření v kombinaci s redukcí vibrací zajišťuje maximální expozici. Panasonic Lumix DMC-GH2 si zaslouží nejvyšší hodnocení a je nesporným lídrem ve své třídě.

Rádi bychom poděkovali zastoupení společnosti Panasonic v Praze za fotoaparát, který jsme obdrželi k testu.

Obrázkové testy

Zatažené počasí je pro většinu objektů katastrofální, zejména pokud mají nenasycené barvy. V tomto případě se díky přirozenému gradientu jasu podařil dostatečně šťavnatý záběr f/6,3, 1/320s, ISO 400, objektiv 14-42 mm, ohnisková vzdálenost 14 mm .

Stejná scéna ve dvou poměrech stran, 16:9 a 4:3. Vertikální panoramatický formát umožnil přesnou kompozici f/5,6, 1/160 s, ISO 400, objektiv 14-42 mm, ohnisková vzdálenost 19/24 mm .

Graffiti na Arbatské ulici. Na ulici bylo skutečně docela dost lidí, ale čekání na kolemjdoucího s odpovídající siluetou trvalo docela dlouho. Také panoramatický formát, monochromatický režim. Při zpracování jsem trochu zvýšil kontrast, abych dosáhl grafičtějšího vzhledu f/5,6, 1/200 s, ISO 400, objektiv 14-42 mm, ohnisková vzdálenost 14 mm .

Pro tento snímek bylo pořízeno 8 snímků. Byly natočeny ve skrytém režimu s výklopným monitorem. Na konci si postava všimla kamery a zakryla se časopisem. Předposlední snímek byl nejlepší f/5,6, 1/100 s, ISO 400, objektiv 14-42 mm, ohnisková vzdálenost 42 mm .

Docela normální scéna. Inteligentní režim iA, fotografování proti světlu zespodu, výběr zaostření dotykem na požadovanou část snímku na dotykovém displeji f/5,6, 1/125 s, ISO 400, objektiv 14-42 mm, ohnisková vzdálenost 42 mm .

„To je ale setkání!“ Sériové snímání, postavy se rychle pohybovaly a kolemjdoucí byli zachyceni v záběru, ale rychlá reakce fotoaparátu pomohla při pořízení tohoto snímku f/5,6, 1/125 s, ISO 400, objektiv 14-42 mm, ohnisková vzdálenost 33 mm .

„Procházka po Arbatu“. Koutkem oka jsem si té scény všiml. Otočil jsem fotoaparát, pořídil dva snímky a první vyšel. Žádná prodleva po stisknutí spouště, automatické ostření je okamžité! f/5,6, 1/100 s, ISO 400, objektiv 14-42 mm, ohnisková vzdálenost 34 mm .

Toto není zadní světlo. Podsvícení je stále pod úhlem, v záběru není žádný zdroj světla. Je to skutečné protisvětlo, ve kterém by měly zmizet detaily. Náraz na sluneční skvrnu je zcela přirozený, ale záběr se ukázal jako zajímavý f/18, 1/1250s, ISO 400, objektiv 14-42mm, ohnisková vzdálenost 33mm .

Složení dokonale zapadá do čtverce 1:1. Režim iA s širokým dynamickým rozsahem zajistil tonální přechody i při tomto složitém osvětlení f/11, 1/500 s, ISO 400, objektiv 14-42 mm, ohnisková vzdálenost 33 mm .

Snímek je pořízen na stejném místě jako jeho předchůdci, jen s jiným směrem světla. Velmi jemné podání barev, zejména světel na obloze f/8, 1/250s, ISO 400, objektiv 14-42mm, ohnisková vzdálenost 23mm .

Fotografování s 3D objektivem. Záběr z větší vzdálenosti bez objektů z blízka. Na této fotografii není téměř žádný pocit objemu, pouze tón zdůrazňuje hloubku. Dokonce i charakteristický dvojitý obraz způsobený překrýváním levého a pravého snímku je účinně eliminován f/12, 1/60s, ISO 200, 12,5mm 3D objektiv .

Další snímek s 3D objektivem. Jasně definované přední a střední záběry. Zdvojení obrysů je patrné zejména v popředí – nepřímý důkaz, že objemnost obrazu je nejlepší. Objem je zdůrazněn světlou pracovní plochou v objektu f/12, 1/30s, ISO 800, 12,5mm 3D objektiv .

Testy fotoaparátů jiných výrobců:

Kompaktní fotoaparát Nikon J1: vyvážení bílé u samovaru bylo perfektní

Test kompaktního fotoaparátu Sony NEX-5N: při fotografování bažiny Baba Yaga jsem zůstal nepovšimnut

Test kompaktního fotoaparátu Canon PowerShot SX30 IS: Za horizontem