Test digitální zrcadlovky Canon EOS 600D: mezi stínem a světlem zvony obstály

Canon EOS 600D střední řada spotřebitelských digitálních zrcadlovek Canon. Určeno pro začátečníky i zkušené amatéry. Fotoaparát byl oznámen 7. února 2011.

Amatérská digitální zrcadlovka Canon EOS 600D

Specifikace

Snímač: CMOS s funkcí čištění od prachu

Velikost: APS-C 22,3 x 14,9 mm

Rozlišení: 18 megapixelů 5184 × 3456

Kropův faktor: 1,6

Formát záznamu: RAW, JPEG

Citlivost: ISO 100-6400 s možností rozšíření až na 12 800

Záznam videa: MOV; H.264 zvuk: lineární PCM , 1920 × 1080 29,97; 25 a 23,976 snímků/s ./s , 1280×720 59,94; 50 snímků ./s , 640×480 59,94; 50 snímků/s ./s

Hledáček: pentaprisma

Pokrytí rámu: 95 procent

Displej: 3palcový barevný LCD displej TFT s proměnlivou roztečí a přibližně 1 040 000 body, režim živého náhledu s automatickým zaostřováním

Rychlost snímání: až 3,7 snímku/s, JPEG 34 snímků/s, RAW 6 snímků/s

Paměťové karty: SD, SDHC, SDXC

Hmotnost: 570 g

Cena: ~1050

Úvod

V Prahaském zastoupení společnosti Canon byl v kompletní sadě s fotoaparátem pro testování nabízen standardní objektiv Canon EF-S 18-55mm f/3.5-5.6 IS II. Nový fotoaparát vzbudil oprávněný zájem a první položkou na seznamu je hledání rozdílů od modelu Canon EOS 550D.

Při bližším pohledu na fotoaparát není kromě velikosti a hmotnosti patrný žádný vnější rozdíl, ale je tu jeden důležitý rozdíl, který rozšiřuje možnosti použití fotoaparátu pro mnoho fotografů.

Novinkou je design monitoru, který se otáčí podle potřeby. Řešení, které u této řady fotoaparátů dosud nebylo k vidění.

Design, ergonomie a ovládání

Tělo z polykarbonátu vyztuženého skleněnými vlákny s rámem z nerezové oceli. Zavedená koncepce, díky níž je fotoaparát extrémně lehký při zachování vysoké tuhosti a přesnosti těla. Rozložení ovládacích prvků je prakticky stejné jako u fotoaparátu EOS 550D, jen některá tlačítka jsou trochu módnější.

O něco větší, ale díky otočnému monitoru sotva znatelný. Ergonomie těla zachovává jeho držení a ovládání umožňuje téměř veškeré přepínání jednou rukou. Tělo fotoaparátu je bezpečné jak v mužské, tak v ženské ruce, ale ve větší dlani se fotoaparát někdy zdá zbytečně malý.

Většina výrobců tradičně používá u fotoaparátů této třídy minimum externích ovládacích prvků a dává přednost tomu, aby většina rovnoměrných provozních nastavení fotoaparátu byla na panelu nabídek. Na základě dlouholetých profesních zkušeností se mi tento přístup nezdá správný, i když chápu motivy.

Snaha o nízké výrobní náklady a malá dostupná plocha si vynutily kompromis, ale to je ten typ řešení, kdy jsou všechny strany s něčím nespokojené. Fotoaparáty Canon jsou v tomto ohledu atraktivní. Rozložení tlačítek, které bylo instalováno v této sérii, je docela použitelné a přál bych si, aby změny u budoucích modelů byly minimální.

Funkce fotoaparátu

Stalo se jakýmsi zvykem, že se modely této rodiny amatérských fotoaparátů aktualizují téměř každý rok. Výsledná modernizace hardwaru je rychlá, ale změny designu nejsou tak revoluční, jako je tomu často u jiných řad fotoaparátů.

Fotograf nemusí při přechodu na nový model procházet drastickou změnou, což je samo o sobě výhodou. Když si ale nový model prohlédnete, možná si v tlustém návodu k použití nevšimnete některých důležitých novinek. Jednou z takových funkcí fotoaparátu EOS 600D je možnost změnit poměr stran obrazu. Celkem existují čtyři poměry stran: 3:2 základní pro zrcadlovky , 4:3 normální pro kompaktní fotoaparáty , 16:9 panoramatický a 1:1 čtvercový .

Samozřejmě můžete snímek dodatečně oříznout, ale kompozice je obvykle lepší, když formát přizpůsobíte objektu, než naopak. Mezi expoziční programy je zařazen „Inteligentní scénický režim“, který se liší tím, že nenastavuje parametry snímání programem, ale na základě vyhodnocení svého algoritmu nabízí jeden z režimů programu orientovaný na konkrétní záběr.

Editor snímků ve fotoaparátu byl výrazně vylepšen. Kromě známých změn jasu, kontrastu a redukce šumu má nyní 4 nastavení pro vysokou citlivost a možnost volby pomalých časů závěrky.

Kromě toho byla představena sada důmyslných filtrů pro kreativní efekty. Zkušenosti s předchozím modelem ukázaly, že sada funkcí a velmi vysoký výkon pro tuto třídu ji udrží aktuální po dlouhou dobu.

Nová úprava, založená na osvědčené funkčnosti, se stala univerzálnější, otevírá nové možnosti v konstrukci rámu a zpřístupňuje dříve nedosažitelné body záběru.

Testovací fotografie

Vzhledem k tomu, že uživateli nového fotoaparátu budou poměrně aktivní fotografové, kteří si jej pořizují nejen pro rodinné fotografie, ale také pro outdoorové aktivity a cestování, je snadné určit charakter témat: krajina, architektura a žánrová fotografie, která vyžaduje diskrétní. Test venkovní makrofotografie byl nevyhnutelný. Fotografování s otočným monitorem bylo prioritou.

Fotografování malých objektů pomocí běžného zoomu je obtížné, ale na světě je více než dost scén, které jsou konvenčně klasifikovány jako makro. Záhon tulipánů se k tomu skvěle hodil. Světlé, šťavnaté květy vypadaly krásně samy o sobě a v rámečku vypadaly skvěle.

Naplno se projevila výhoda použití monitoru, díky kterému vznikly zajímavé záběry z poměrně nízkých úhlů. Jedinou překážkou bylo oslnění sluncem, které nám někdy bránilo vidět detaily na monitoru. Nejzajímavější byly záběry pořízené pod širokým úhlem, které pomohly zdůraznit velkoplošnou perspektivu.

Jako pozadí byl použit areál muzea-rezervace „Pograničnikov“. Katedrála svatého Andreje korunaleva se vyznačuje malým počtem návštěvníků, zajímavou architekturou a upraveným areálem. Nádvoří muzea je oblíbeným místem pro skicy umělců a několika návštěvníků. Na to, že se nachází téměř v centru města, jsou zde velmi příznivé podmínky. Vnitřní architektura byla fotografována za slunečného dne, ale ve stínu.

Ta se vyznačuje větší modrou barvou než za zataženého dne a modrá barva je obzvláště patrná, když jsou v záběru přítomny sluncem osvětlené plochy s teplým odstínem. Díky tomu, že kamera nebyla nakloněná, nedošlo v záběru ke geometrickému zkreslení. Dobré automatické vyvážení bílé zajistilo, že barevný posun nebyl zřejmý.

Fotografování zvonů bylo složitější, protože jako pozadí byly použity části oblohy a jasně osvětlená zeleň. Přesto je výsledek uspokojivý, protože plně odpovídá vizuálnímu dojmu. Žánrová fotografie se nepovedla, protože jedinou další osobou na scéně byl fotograf.

Samozřejmě nepřicházely v úvahu žádné skryté záběry a s běžným zoomem bylo zbytečné střílet z velké vzdálenosti. Skupinové záběry malířů však ukázaly, jak dobře kamera pracuje v přímých světelných podmínkách. Obrázek dopadl velmi dobře jak ve světlech, tak ve stínech. Na pozadí světla jsou vždy zajímavé zvláštní měkké barvy listů a hra světla v propletených větvích, a když se k tomu přidají grafické stíny, které mistrně zachycují siluetu stromu, stává se objekt tak atraktivní, že kolem něj nelze projít.

Problémem těchto snímků je správná expozice. Obvykle je třeba kompenzaci expozice hodně upravovat, ale v tomto případě byl nejlepší snímek pořízen bez kompenzace. Zdá se, že automatika fotoaparátu umí dobře vyrovnávat poměry hustoty a najít nejlepší možnost expozice.

Majestátní chrám byl v záběru dobře umístěn, ale větve blízkého stromu částečně zakrývaly kopuli. I zde pomohl otočný monitor. Stačilo spustit kameru dolů a pohled na budovu byl kompletní.

U květin a záhonů nastala zajímavá situace, která se často vyskytuje v jižních zeměpisných šířkách: úhel dopadu světla byl takový, že většina odraženého světla směřovala k fotoaparátu a dlážděná cesta se stala jakýmsi reflektorem, což vedlo k tomu, že velké plochy záběru byly silně přeexponované.

Jiné scény se skvrnitými odstíny, které se obtížně reprodukují, se na snímku jevily jako dobře reprodukované fotoaparáty předchozích generací v takové situaci obvykle selhávaly . Obě černé pneumatiky skútru, výrazná jasně oranžová barva a detaily ze světlého kovu se krásně vyjímají.

Další série reportáží byla věnována žánrové fotografii na Arbatu. v Praze je to pravděpodobně jediné místo, kde si člověka s kamerou tak málo všímají. Zároveň je zde neustálá interakce mezi lidmi, což vždy dává naději na zachycení zajímavých scén. Všechny snímky v této fotoprocházce byly pořízeny s pozorováním monitoru a s trochou maskování.

Již dlouho je známo, že pozornost fotografa nejvíce upoutá ostrý pohyb fotoaparátu, výrazný úhel pohledu a nápadná přítomnost objektu. Nejjednodušší způsob, jak nepřitáhnout pozornost, je umístit fotoaparát na pouzdro, namířit objektiv ve směru objektu a sami se mírně otočit opačným směrem a vyfotit se jakoby bokem. Nikdy byste se neměli dívat přímo na fotografovaný objekt, protože lidé vždy vycítí oči jiných lidí a reagují na ně.

Nechcete být sami v otevřeném prostoru, musíte se buď připojit ke skupině lidí, nebo si vybrat statický prvek ve scéně, a především musíte být trpěliví. To byl způsob dalšího natáčení. Fotoaparát se ukázal jako velmi šikovný nástroj pro takovou práci a systém automatického zaostřování se ukázal jako velmi dobrý. Automatický systém bezchybně zvolil zaostřovací bod, takže se můžete soustředit na fotografovaný objekt.

Systém AE fungoval stejně dobře i v režimu maticového měření. Existují určité potíže, ale ty jsou zcela jiného charakteru a souvisejí s objektivem, který není pro tento druh fotografie příliš vhodný. Zjevně nedostatečný rozsah ohniskových vzdáleností: pro takové předměty jsou vhodnější objektivy se zoomem se zvětšením 5x nebo dokonce 10x. Výměna objektivů během fotografování je nežádoucí, protože přitahuje pozornost. Z tohoto důvodu jsem pořídil pouze jeden záběr, víceméně zblízka, a to jsem musel zakrýt kameru rukama, téměř poslepu.

Závěry

Předběžné hodnocení schopností fotoaparátu se ukázalo jako správné a EOS 600D lze bez obav doporučit jak méně zkušeným amatérům, tak již zkušeným fotografům, a to i profesionálům. Díky malým rozměrům a hmotnosti jej lze snadno nosit neustále s sebou a stejné vlastnosti jej činí atraktivním pro profesionály jako záložní fotoaparát.

Kvalita obrazu fotoaparátu se vyrovná modelům vyšší třídy a při použití kvalitní optiky budou snímky splňovat nejvyšší kritéria. Jediným omezením je nízká rychlost sériového snímání, takže může být obtížné fotografovat sporty.

Děkujeme Prahaské pobočce společnosti Canon za fotoaparát, který jsme obdrželi k testování.

Testováno pomocí obrázků

Foto 1. Slunečný den, prakticky bezvětří, takže se mi podařilo udržet nízkou clonu a nepříliš vysoký čas závěrky. Otočný monitor poskytl správnou výšku pro fotografovaný objekt f/11, 1/320s, ISO 800, ohnisková vzdálenost 49 mm .

Foto 2. Snímek byl pořízen pomocí hledáčku. Osvětlení ve stínu má obvykle studený, namodralý nádech. Automatické vyvážení dodalo snímku neutrální tón f/9, 1/200 s, ISO 400, 41 mm .

Foto 3. Detaily mohou být zajímavější než struktura jako celek. Expoziční gradienty mezi stínem a světlem jsou obvykle příliš velké pro plnou reprodukci. Na tomto snímku zůstal fotoaparát doslova na okraji f/7,1, 1/125 s, ISO 400, ohnisková vzdálenost 55 mm .

Foto 4. Odpolední slunce za fotoaparátem. Světla i stíny jsou dobře definované. Nízký rozsah běžného zoomu neumožňoval pořizovat záběry zblízka f/11, 1/320 s, ISO 400, ohnisková vzdálenost 35 mm .

Foto 5. Tento snímek s důrazem na zelenou barvu je pro léto zcela charakteristický. Fotoaparát krásně reprodukoval věrné barvy f/9, 1/200s, ISO 400, ohnisková vzdálenost 18 mm .

Foto 6. Fotografování z nízké výšky zkreslilo geometrii záběru, ale zachytilo chrám zpod větví stromu. Hluboké stíny se zdají být pozoruhodně dobře prokreslené f/9, 1/200s, ISO 400, ohnisková vzdálenost 18 mm .

Foto 7. Úhel odrazu světla od asfaltu jako by zasáhl fotoaparát a navíc vypadal oslnivě jasně, takže přeexponovaná místa jsou pochopitelná f/7,1, 1/125 s, ISO 400, ohnisková vzdálenost 29 mm .

Foto 8. Žádné přesvětlení, dokonce i světla jsou dobře definovaná f/10, 1/320 s, ISO 400, ohnisková vzdálenost 55 mm .

Foto 9. Jasné slunce opravdu rozzářilo oblečení, ale snímek to nezkazilo f/10, 1/320 s, ISO 400, ohnisková vzdálenost 55 mm .

Foto 10. Focení proti světlu nepředstavovalo velkou výzvu, ale některé oblasti ve světlech přesto nebyly dobře propracované f/11, 1/320s, ISO 400, ohnisková vzdálenost 35 mm .

Foto 11. Tato série byla pořízena „v zákrytu“ kolemjdoucích, ale fotoaparát byl stále skrytý rukou f/11, 1/250 s, ISO 400, ohnisková vzdálenost 55 mm .

Foto 12. Muž s telefonem si všiml, že je fotografován, ale vůbec si toho nevšiml, protože vzdálenost fotografování byla dostatečně dlouhá f/9, 1/200 s, ISO 400, ohnisková vzdálenost 55 mm .

Testy na jiných fotoaparátech jiných výrobců:

Test digitální zrcadlovky Nikon D3100: vstupenka do světa digitálních zrcadlovek

Test zrcadlovky Sony SLT-A55

Test profesionální digitální zrcadlovky Canon EOS 1D Mark IV: rychlá závěrka