Přehled výstavy: XXI. Můj Tichomoří

Jsou zde výstavy a expozice. O některých z nich fotografická komunita aktivně diskutuje i po jejich uzavření. To je charakteristickým znakem události. Letošní podzimní událostí je výstava „XXI My Pacific Ocean“ v Treťjakovské galerii na Krymském valu v Praze. Můj Tichý oceán v Treťjakovské galerii na Krymském valu. Projekt vymysleli a realizovali kurátoři projektu „FotoFond – Území fotografie“ skupina RIA Novosti Kirill Vasilenko a Anastasia Davydova

1. Sergej Maksimišin. Indonésie

V projektu „FotoFond – území fotografie“ se sešla „zlatá“ řada účastníků, včetně jediné ruské ženy, která získala Zlaté oko nejvyšší ocenění World Press Photo ; vítěze grantu Eugena Smithe jeden z nejprestižnějších fotografických grantů na světě ; jediného ruského fotografa slavné francouzské agentury Magnum Photos; a laureátů Českych a mezinárodních fotografických soutěží, jejichž práce jsou uloženy ve významných Českych i zahraničních muzejních sbírkách, galeriích a soukromých sbírkách a jsou publikovány v předních mezinárodních publikacích. Každý je jiný, každý má vlastní vizi, rukopis a styl. Z toho vyplývá rozmanitost autorských děl na výstavě: černobílá i barevná, pořízená digitálními i filmovými fotoaparáty, širokoúhlými, teleobjektivy i monokulárními objektivy – ukazují hlavní směry moderní fotografie.

Projekt dokonale zapadl do složitého prostoru Treťjakovské galerie na Krymském valu a zapůsobil svou architekturou, osvětlením a moderní prezentací. Kromě kvalitně vytištěných prací, samostatné prezentace každého autora, bylo možné zhlédnout diapozitivy o zemi v digitálním rámu a samostatný, dobře provedený multimediální projekt, který dával tušit velkolepý záměr jeho organizátorů.

Andrej Bezukladnikov, zakladatel a vedoucí internetového portálu Photographer:

– Líbilo se mi, jak byl komplikovaný prostor zvládnutý. Někdy, když přijdete na výstavu, jdete jakoby podél dlouhého plotu, na kterém monotónně visí fotografie, a atmosféra je uspávající. A tady je život, pulzující život. Prostor je zvládnutý skvěle. Okamžitě jsem se nenudil. Zažil jsem stav dobrodružství. Nevíte, co je za rohem. A pokaždé je za rohem něco nového. Způsob zarámování vašich děl, různé velikosti, barevnost rámů a držáků, jejich podsvícení, to vše je nečekané a neobvyklé. Rozmanitost a vyváženost expozice. I bez prohlížení fotografií se můžete kochat tím, jak jsou zajímavé, krásné a jemné. Velmi moderní. Byl jsem zvědavý!

Shromáždil jsem silný tým různých fotografů, kteří vytvářejí tak živý obraz a je vidět, že nejsou unavení, mají zájem a chtějí být průkopníky. Myslím, že to byl velmi úspěšný projekt. Zatím nemohu jmenovat nikoho konkrétního: nejdřív jsem tuto výstavu procházel jako les, teď se dívám na stromy. Z toho, co jsem si všiml, se mi líbila práce Sergeje Trapezina s monoklem. Monokl je triviální, ale on ho triviálním neudělal. Jeho dílo je jako obraz, který vás nutí meditovat. Pinhasov mě jako vždy nadchl. Líbila se mi práce Nataši Berkutové o Papuáncích. Kozyrev se mi moc líbil – takový jednoduchý obrázek, jak to mám rád. Takový minimalismus, a přesto to říká vše. Čistý, průzračný, jako vzduch, který vdechujete a vydechujete..

Alexey Myakishev, účastník projektu:

– Mám Tchaj-wan. V Asii jsem byl poprvé. Je to jako cesta na jinou planetu. Všechno je stejné, jen je všechno jiné. Jiná kultura, jiná mentalita, jiné barvy, jiný stát. Přijel jsem domů a týden jsem nechápal, v jaké realitě se nacházím. Některé své práce jsem pořídil digitálním fotoaparátem a na černobílý film. Mám asi 30 svitků filmu a více než 5 000 barevných snímků. Odevzdal jsem všechny materiály. Při výběru jsem dostal asi 200 barevných a asi 70 černobílých. Pak se kurátoři podívali a vybrali: některé na webové stránky, některé na prezentace, některé na multimédia..

Tchaj-wan je ostrov s vlastním politickým systémem. Nejvíce mi utkvěli v paměti lidé, jejich způsob života, jejich mentalita. Podzemí bylo úžasné. Já, neznalý hieroglyfů, jsem se v něm snadno orientoval. Orientální trh je úžasný, je to pecka: spousta malých obchůdků, kde si můžete všechno vyzkoušet, neobvyklé a netradičně chutnající výrobky. Zajímal mě vztah mezi lidmi a oceánem. Mým cílem bylo fotografovat lidi za oceánem, ale já jsem se snažil zachytit svůj smysl pro místo, svůj smysl pro zemi.

Je to jiné místo, jiná civilizace. Pro mě to byla dobrá a obohacující zkušenost. Rozsáhlý projekt. Projekty, jako je tento, jsou velmi potřebné. Inspirují fotografy, aby se vydali do jiné země, aby se zapsali do historie, aby vyjádřili své vlastní pocity – vždy je to motivace k dalšímu růstu a rozvoji.

Dmitrij Morgulis, účastník projektu:

– Mám Nový Zéland, nejvzdálenější bod tohoto projektu. Novozélanďané jsou velmi zajímaví lidé, velmi zdvořilí, nesmírně šťastní, že žijí. Nevypadají jako Američané. Šel ve stavu strachu, protože úkol je obtížné. Velmi dlouhý let se dvěma přestupy. Bylo těžké se hned zapojit: časový rozdíl, jiné klima – protiklad našeho, oni mají zimu, my léto. Jsem s výběrem spokojen? Ano, i když bych si dokázal představit i jiné práce. Překvapilo mě například, že byla vybrána práce s krajinou. Celkově jsem ale s výběrem a jeho prezentací veřejnosti spokojen. Doufám, že kurátoři projektu s námi budou spolupracovat a dají nám možnost vystavovat i v jiných městech. Byl bych rád, kdyby se například konal v našem městě Chabarovsku. Jedná se o první rozsáhlý fotografický projekt v Rusku. Pravděpodobně se objeví druhý a třetí. Ale my jsme byli první. Byli jsme první!

Michail Daševskij, fotograf, účastník projektu:

– Byl jsem v Číně, v Šanghaji. Představte si, že jste přijeli do Moskvy z jiné země, nikdy jste tu nebyli a nerozumíte rusky, a pochopíte můj pocit. Nejlepší, co můžete udělat, je jít fotografovat všechny slavné „Prahaské“ památky. Bůh se nade mnou smiluj. Chtěl jsem pořídit náladové fotografie. Sundal jsem si je. Tři dny jsem měl tlumočníka, pak jsem pracoval sám.

Jak jsem se připravoval na cestu? Koupil mapu a průvodce. Požádal jsem svého překladatele Sašu, aby mi ukázal šanghajské chudinské čtvrti, a nikdo si na něj nestěžoval. Vzal mě do chudinské čtvrti, kde jsem se potuloval. Na celém výletě byly pouze dva „can’t shoots“. Myslím, že pro komunistickou zemi je to zanedbatelné. Je 38 stupňů a já volně natáčím v ulicích Šanghaje. Proč jste nenatočili Tichomoří?? Tam jsem musel jít, říkal jsem si, že nic lepšího než Šanghaj nenatočím, tak jsem to neřešil. Přemýšlejte o tom: co já, obyvatel města, mám fotit na pobřeží?? Sto třicátá pátá síť, jak je prokletá a hozená do oceánu?

Igor Gavrilov, vedoucí oddělení ruské fotografie ve společnosti EAST NEWS:

– Je zvláštní, že z 21 autorů nemá žádný dobrou fotografii oceánu. A oceán je to nejmocnější, co na naší planetě žije. Oceán je místo, odkud jsme přišli a kam půjdeme. Ani jeden autor se neobtěžoval dát oceánu smysl..

Victoria Ivleva, účastnice projektu, fotožurnalistka:

– Na tomto projektu je hezké, že dopadl přesně podle představ. Vše, co kurátoři zamýšleli, se jim podařilo. Ne vždy je tomu tak v případě projektů. Osobně jsem navštívil Brunej, velmi uzavřenou zemi, a to bylo samo o sobě zajímavé. Ukázalo se, že Brunej není zrovna fotografické místo, takže to byla další profesionální výzva. Hlavní potíž, zdá se mi, nastala ve fázi výběru fotografií, protože většina z nás je zvyklá dělat výběr společně s kurátorem a FOTOFOND vzal vše do svých rukou a my jsme byli o tuto radost ochuzeni. Nyní se těšíme na vydání knihy „Twenty-First Century“. Můj Pacifik“ s našimi fotografiemi.

Vladimir Bogdanov, fotoreportér:

– Krásná výstava. Dobré téma. Ale je to spíše výstava dokumentární fotografie, která je prezentována jako výstava umělecké fotografie. Mám proti tomu vnitřní protest.

Kirill Vasilenko a Anastasia Davydova autoři původní myšlenky, kurátoři projektu :

– Podle jakých kritérií jste vybírali autory pro tento projekt??

– Byli jsme jedním z hlavních organizátorů první mezinárodní přehlídky portfolií Českych fotografů, která se konala v Praze v srpnu a září 2011. Interakce s fotografem, jak víte, na portfolio revue je v plenkách, je to taková nula na začátku, která by měla určitě k něčemu vést v případě, že potkáte zajímavé autory. Setkali jsme se. Některé z nich jsme opravdu chtěli ukázat. Některé z nich, jak jsme pochopili již v rámci projektu, se staly objevem nejen pro naše diváky, ale i pro lidi, kteří jsou nároční a profesionální.

Chtěli jsme tedy spojit fotografy pod jeden projekt. Proto je více než polovina fotografů ve výpravě členy Prahaské mezinárodní přehlídky portfolií. Ke spolupráci na projektu byla přizvána také Ludmila Ketzlakh, se kterou jsme se seznámili v rámci našeho portfolia na houstonském PhotoFestu 2012. V našem konečném seznamu, z něhož jsme vybírali účastníky, bylo nejméně 87 nebo 89 autorů. Různé. Zcela. Vědomě a záměrně jsme původně chtěli, aby se v projektu sešli reportéři, dokumentaristé a umělci, jejichž jména jsou spojena s uměleckou režií ve fotografii. Chtěli jsme dát dohromady autory, kteří jsou schopni fotograficky pojmout povahu, podstatu a kontext prostoru, v němž se budou nacházet většinou poprvé , a kteří z něj dokáží vytáhnout to, co je zaujalo, prostřednictvím objektivu. Proto je slovo „MY“ v názvu projektu klíčové a určující. Bylo pro nás důležité dát dohromady autory, kteří nepatří k tomu či onomu fotografickému klanu, aby na příkladu 21 autorů vykrystalizoval průřez současnou Česká republikau fotografií se všemi jejími nejednoznačnostmi znalost a citlivost pro světové trendy v některých případech a naprostá ztráta globálního kontextu v jiných; schopnost přemýšlet a pracovat na projektech a žádné pochopení pro to, co dělat s vlastním materiálem , což bylo také okamžitě předvídatelné a co jsme nejprve naznačili.

– Jak byla vybrána země pro jednotlivé autory??

– Země byly autorům přiděleny na základě losování, které proběhlo 5. června 2012 v Mezinárodním multimediálním tiskovém centru RIA Novosti: z pomyslného Tichého oceánu akvária si fotografové vylosovali lahve se svitky, které označovaly zemi, do níž se fotograf na týden vypraví.

– Diskutovali jste s autory o tom, co chcete ve výsledku získat, dali jste jim nějaké pokyny, doporučení, rady, přání, nebo jste měli opravdu volnou ruku při výběru témat, technik a způsobů natáčení??

– Diskutováno – autorův netradiční pohled v situaci, kdy i profesionální fotograf je ovlivněn turistickými krásami a výhledy, autorův pohled, který odhaluje povrchní dojem a zasahuje mnohem hlouběji než běžná turistická fotografie objektivem. Byl jsem požádán, abych nefotil nic, co by vypadalo jako reklama na Bounty. Při výběru témat, technik a způsobů natáčení měli autoři skutečně volnost. Pozvali jsme zavedené umělce, kteří dokázali vystřihnout z reality svůj příběh-ideu a dát fotografický smysl tomu, co viděli.

– Nabídli jste, že autory předem vyberete a zohledníte jejich názory při tvorbě výstavy i když pochybuji, že všichni chápou, že výstava tolika autorů a tak rozdílných se nerovná osobní výstavě každého z nich ?

– Ano, nabídky byly předloženy a zváženy. To však není synonymum pro „zobrazení – zařazení do výstavy“. To se v podobných projektech nikde jinde v profesionálním světě nedělá. Zejména v kolektivu, kde je nutný projektivní přístup, utváření celistvého obrazu a expozice, kde přetahování deky přes subjektivní a někdy konzervativní vnímání sebe sama nepřipadá v úvahu. Kromě toho ne všichni fotografové jsou schopni a ochotni přemýšlet projektově. Někdo mohl navrhnout projekt. A v tomto případě jsme výběr provedli buď zcela, nebo částečně na základě výběru navrženého autorem. Někdo navrhl takzvané autorské zdůvodněné stanovisko, na jehož základě se rozhodovalo. A bylo tu také to, čemu se říká lexikon rozmarů: „Nemám rád!“. A to je vše, odborný postoj je vyjádřen. Pro nás je tento „argument“ slabý a svědčí o nedostatku profesionální kultury interakce. Co se týče příslibu, že výběr autorů – pokud byl vůbec navržen – se bude shodovat s výběrem výstavy, nikdo nic neslíbil, ani písemně, ani ústně.

– Jak hodnotíte výsledek: podařilo se vám dosáhnout všeho, co jste si naplánovali, jaké byly problémy při vytváření expozice??

– Ohledně potíží… A žádné nebyly. Bylo důležité vytvořit jednotný prostor, který harmonicky dýchá a žije. Několik desítek bezesných nocí a zdálo se, že to funguje. Ve vší vážnosti jde spíše o nejednoznačnost, nevyrovnanost výsledného materiálu, jak jsme si řekli výše: jazyk progresivní světové fotografie v jednom případě a obecně určitá „jednoduchost“ fotografického výrazu, který ztratil svou sílu a relevanci, v druhém případě. O tom všem se ale rozhodlo už při vzniku výstavy.

– Oceňte prosím práci těch, kteří vám pomáhali při vytváření komplexní, mnohovrstevnaté a moderní expozice.

– Na celém projektu organizace expedice, výběr materiálů, produkce-postprodukce, výstava fotografií ve Vladivostoku, foto-hudební představení ve Vladivostoku, výstava v Treťjakovské galerii, kniha, film o foto-hudebním představení ve Vladivostoku, který se objeví začátkem prosince pracoval seriózní tým lidí, skvělých profesionálů asi 80 lidí . Logo projektu navrhl Sergej Miroš Mirošničenko , umělec, sochař a profesor na Královské akademii umění.

Co se týče výstavy v Treťjakovské galerii design, architektura prostoru, multimediální prvky, koncepce designu děl, formování autorských bloků , vytvořili ji Anastasia Davydova a Kirill Vasilenko za účasti svých kolegů z projektu „FotoFond – Území fotografie“.

– Budete v podobných rozsáhlých tematických projektech pokračovat i v budoucnu?? Podělte se o své nejbližší plány, prosím.

– Nejjednodušší by bylo říci, že samozřejmě plánujeme..! Tento druh projektu je však příliš časově a finančně náročný ve všech fázích, od vývoje až po realizaci. Proto by bylo správnější říci, že máme nový nápad, který jsme pěstovali několik měsíců. Myšlenka je dobře formulovaná a propracovaná, její rozsah je srovnatelný s „My Pacific“, předpokládá účast více než jednoho tuctu fotografů. A nejen to. Samozřejmě bychom rádi realizovali více takových projektů, ale… nedělejme žádné předpovědi a zdržme se „řečí“. Chceme dělat. Pravděpodobně navrhne nějaký nový formát, protože funguje.

Když jsme toto představení dělali, „dobroserové“ z fotografické komunity nám a ne nám říkali, že je to nesmysl, že se na fotografii na náměstí, kde obvykle vystupují nejrůznější popové hvězdy, nikdo nepřijde podívat. Výsledkem bylo, že na břehu Amurského zálivu na nábřeží Sportivnaja ve Vladivostoku stálo 1,5 hodiny více než 5 000 lidí, kteří si prohlíželi práce fotografů účastnících se projektu právě během této výstavy. Jinými slovy, výstavu fotografií v původním formátu zhlédlo za hodinu a půl 5000 lidí, z nichž mnozí po jejím skončení prohlásili, že to byla „událost pro přemýšlivé lidi“. S tímto výsledkem jsme spokojeni. A dojmy diváků, kteří viděli naši výstavu v Treťjakovské galerii. Měli jsme zájem pozvat zcela odlišné umělce, kteří by se jen stěží kdy sešli v jednom projektu, a ukázat jejich díla veřejnosti. Podařilo se nám to!

Otázky Natalia Udartseva.

Konají se výstavy a přehlídky. O některých z nich se ve fotografické komunitě stále vedou vášnivé diskuse i po uzavření. To je znamení Události. Takovou událostí byla letos na podzim výstava „XXI. Můj Tichý oceán“ v Treťjakovské galerii na Krymském valu. Projekt vymysleli a realizovali kurátoři „FotoFondu – Území fotografie“ skupina RIA Novosti Kirill Vasilenko a Anastasia Davydova

NA FOTOGRAFII:

2. Artem Zhitenev. Korea

3. Andrei Shapran. Singapur

4. Michail Daševskij. Čína

5. Vladimir Semin. Peru

6. Victoria Ivleva. Brunej Darussalam

7. Igor Michalev. Vietnam

8. Jurij Kozyrev. Česká republika, Kamčatka, 2012

9. Georgi Pinkhasov. Mexiko

10. Emil Gataullin. Austrálie

11. Alexej Mjakišev. Čínská Tchaj-pej

12. Sergej Trapezin. Malajsie