...

Martin Parr – lovec perel v moři každodennosti

Nejtěžší je fotografovat každodennost, vybírat to, co máme tendenci přehlížet nebo dokonce ignorovat; typické nebo neobvyklé, překvapivé nebo nové, v jazyce, kterému nikdo, bez ohledu na národnost, nerozumí. Martin Parr, britský fotograf a světová hvězda, zachycuje zdánlivě prosté, každodenní výjevy, které přetváří v živé metafory, zobecnění, vyprávění o nějakém jevu či problému. Parr ve své tvorbě hledá a bojuje proti „propagandě každodennosti“, proti tomu, „jak to je“, „jak by to mělo být“, proti očekávaným a samozřejmým věcem, vynáší je na povrch, často drsně až vulgárně, a nutí diváka nahlédnout na to, co pro něj od dětství bylo neviditelným kulturním pozadím. Cenově dostupné a dostupné. Jeho dílo je plné humoru, ironie, sebeironie a grotesky.

Hra s míčky na trávě. 1998

Martin Parr /Magnum Photos/agentura.FotografGB. Anglie. Weymouth. Hra kuželky na bowlingu. 1998.

Spojené království. Anglie. Weymouth. Hra s míčky na trávě. 1998

Moderní britský fotograf a fotožurnalista. Narodil se 23. května 1952 v Epsomu, Surrey, Anglie. Jeho otec byl amatérským fotografem, což byl možná důvod, proč se Martin chtěl od 14 let věnovat dokumentární fotografii.

V letech 1970 až 1973 Parr studoval fotografii na Manchesterské polytechnické univerzitě, dnes známé jako Metropolitní univerzita.

Od poloviny 70. let se věnoval profesionální fotografii a také vyučoval fotografování.

V roce 1980 se oženil se Susan Mitchellovou, jejich dcera Ellen se narodila v roce 1986.

Martin Parr pořídil své první černobílé fotografie a následně vytvořil řadu úspěšných projektů včetně snímků Bad Weather 1982 a A Fair Day 1984 , ale v roce 1984 začal fotografovat na barevný film. O dva roky později vyšla jeho kniha Last Resort: Photographs of New Brighton Poslední útočiště: fotografie New Brightonu .

Martin Parr je členem Magnum Photos od roku 1994 a od roku 2008 je držitelem čestného doktorátu Metropolitní univerzity.

V roce 2004 byl Parr kurátorem fotografického programu na festivalu v Arles. V roce 2007 režíroval reklamní kampaň na podzim/zimu 2007/2008 pro Paula Smithe a později v roce 2008 reklamu pro Louis Vuitton.

Vydal téměř 50 obrázkových knih a vystavoval na 80 výstavách po celém světě.

Dokumentární fotograf všedního dne Martin Parr je známý také jako sběratel fotografických tisků a fanatický sběratel knih a fotoalb, pohlednic se snímky banálních věcí, interiérů a míst. Zaplnil jimi několik pater budovy, kterou si v Londýně pronajal. Je to sbírka, kterou Parr vydal v několika albech a vystavoval na výstavách.

Od roku 1997 působí Parr jako režisér, producent a kameraman: režíroval řadu filmů pro britskou televizi a v roce 2006 byl uveden nízkorozpočtový film It’s Nice Up North.

Jaro 2012. V Muzeu multimediálního umění Moskva je v rámci devátého ročníku Měsíce fotografie „Photobiennale 2012“ k vidění výstava fotografií Martina Para.

Nejtěžší je fotografovat každodennost, zachytit věci, které máme tendenci přehlížet nebo dokonce ignorovat; hledat typické nebo neobvyklé, překvapivé nebo nové, používat jazyk, se kterým se může ztotožnit každý bez ohledu na jeho etnickou příslušnost. Martin Parr, anglický fotograf a světová hvězda, zachycuje zdánlivě obyčejné předměty každodenního života, které proměňuje v živou metaforu, zobecnění, příběh o nějakém jevu nebo problému. Parr ve své tvorbě hledá a bojuje proti „propagandě každodennosti“, proti tomu, „jak to je“, „jak by to mělo být“, proti očekávaným a samozřejmým věcem, které vynáší na povrch, často ostře až vulgárně, a nutí diváka nahlížet na to, co je pro něj od dětství neviditelným kulturním pozadím. Je společenský a demokratický. Jeho dílo je plné humoru, ironie, sebeironie a grotesky. Martin zahájil svou fotografickou kariéru v polovině 70. let a v polovině 80. let přešel na „barevnou“ fotografii, která je protikladem černobílé fotografie převládající v evropské fotožurnalistice. A dodnes, i když stále hledá novou vizi a nový vizuální jazyk, zůstává relevantním, expresivním, paradoxním a velmi žádaným umělcem, který má cit pro aktuální trendy a v mnoha ohledech je určuje.

– Martine, jste fotograf, kurátor, sběratel, filmař a otec. Jak se vám to všechno daří skloubit s vaším životem??

– smích Vstávám velmi brzy a tvrdě pracuji. Jsem posedlý svou prací.

– Nic mi nechybí?

– Ne tak docela: kurátor, editor, fotograf… Otec – to jsem ještě nikdy na žádném seznamu neslyšel! Ale proč ne??

– Který je váš oblíbený??

– Nejraději mám samozřejmě fotografa.

– Důležitější než rodina?

– To není férová otázka!

Oba se smějí

– Nemusíte odpovídat..

– Ne, ne, rád odpovím, jen to není fér. Rodina je samozřejmě důležitá! No a potom jsem fotograf.

– Vaše rodina se zajímá o to, co děláte?

– Ano, ale moje rodina nemá moc na výběr: je to velká část mého života. Moje žena a partnerka se mnou chodí ven jen velmi zřídka. Někdy, ale zřídka. Nerada létá, nechce být „paní Martin Parr“ a jen tam být. Takže si velmi pečlivě vybírá, kam půjde, doprovází mě na velké akce, všechno ostatní vynechává.

– Vaše dítě je fotograf?

– Ne. Mám dceru, která je kuchařka a nefotí.

– Přechod na fotografování. Co vás na tomto oboru baví a rozčiluje??

– Je toho opravdu málo, co mě štve. Mám výsadní postavení: cestuji a fotografuji po celém světě, jsem za to placený a stojím na platformě, kterou jsem léta rozvíjel. Takže není nic, co by mě na fotografování štvalo. Naopak, mám fantastické štěstí, že mohu sdílet svou práci.

– Velkou část vaší práce tvoří projekty. Pracujete na zakázku, na základě zadání?

– Ano, je pravda, že v současné době pracuji více na kulturních projektech než na časopisech. Jsem vyzván, abych vytvořil sérii nebo třeba knihu o nějakém místě a pak ji, knihu, na tom místě představil. Nejdřív tam jedu na dva nebo tři týdny pracovat a pak se vrátím na prezentaci. Mám své vlastní projekty a nápady, které postupně skládám a nakonec z nich vznikají knihy, výstavy a další projekty. Tyto dvě tendence žijí paralelně a někdy se překrývají. Vždycky mám rozpracovaných hodně projektů najednou, například na rok 2012 mám naplánováno pět svých knih. Neustále sledovat a rozebírat natáčení, komunikovat s designérem, kurátory, organizátory – to je skutečná práce. Mám dokonce kancelář v Londýně a dva a půl člověka, kteří mi pomáhají.

– Většina vašich projektů je založena na vašich nápadech?

Léčivé lázně Szechenyi 1997

Martin Parr /Magnum Photos/agentura.fotograf

MAĎARSKO. Budapešť. Szechenyi

Maďarsko. Budapešť. Léčivé lázně Széchenyi 1997

– Ve skutečnosti je to častěji směs mých nápadů s pořadím. Například když jsem byl pozván do Atlanty, nikdo mi neřekl, co přesně mám fotografovat, a byly to moje nápady. Klient mi pomáhal s výrobou díla, organizoval přístup k němu. Někdy mám vlastní nápady, klient má své, probereme je, pak sestavíme pevný harmonogram, protože raději pracuji intenzivně. Obvykle fotím každý den od osmi hodin ráno do půlnoci, abych ze situace vytěžil maximum.

– Jeden projekt nebo několik najednou?

– Vždy mám rozpracovaných několik projektů. Nemohu však natáčet více než jeden projekt najednou. Ale musím zaplnit mezery ve svém rozvrhu, na příští rok už mám rozpracovaných sedm nebo osm projektů, některé jsou malé a krátké, jiné dlouhé. Mám velmi komplikovaný život, jsem velmi troufalý, pokud jde o to, co si myslím, že se do něj vejde. směje se .

– Dohlížíte na své vlastní projekty?

– Většinu svých projektů si upravuji a řídím sám, ale často spolupracuji i s redaktorem, se kterým sdílím zkušenosti, a téměř vždy pracuji s týmem, který nutně zahrnuje designéra a redaktora.

– Fotografie ostatních se vám líbí stejně jako ty vaše?

– Samozřejmě! Baví mě sdílet práci ostatních, a to mě přivedlo ke kurátorství fotografií, protože mě štve, když seriózní mladí fotografové nemají možnost sdílet své projekty.

– Pracujete s archivy jiných lidí?

– Obvykle se nedívám do cizích archivů, ale snažím se najít nové fotografy a vystavovat je nebo publikovat. Je to téměř vždy práce na plný úvazek, občas vypomáhám s výběry, ale snažím se neleze do cizích archivů.

– Jak se vám daří skloubit práci fotografa a kurátora??

– Práce fotografa je základní, kurátorství a výběr je něco, co dělám někdy brzy ráno, ale jsou i specializované výjezdy. Právě jsem se vrátil z Číny, část času jsem fotil, část času jsem pracoval na své knize o Číně, setkával se s fotografy, kurátory, navštěvoval knihkupectví a obchodníky, pracoval se svým partnerem v Pekingu.

– Noví lidé, nové nálezy?

– Ano, vždy!

– Hledáte nová fotografická jména v Rusku?

– Vždycky hledám nové práce a nová jména, ať už pocházejí odkudkoli. V tomto smyslu se Česká republika neliší od jiných zemí.

– Na této cestě máš poslání?

– Je zde komerční úkol, přednášky a semináře. Pro mě je to příležitost podívat se, co se tu děje, podívat se na nová alba, knihy… Vždycky hledám něco nového.

– Soudě podle archivu Magnum, vaše první fotografie v Rusku byly pořízeny v roce 92..

– Nepamatuji si přesná data, ale ano, zdá se, že je to pravda..

– Do Ruska jste poté přijel několikrát, v polovině a na konci 90. let a na začátku nového tisíciletí..

– Znáte mé cesty lépe než já! Smích.

– Právě jsem si prošel váš archiv na stránkách Magnum. Změnilo se podle vás Česká republika??

– Česká republika samozřejmě zbohatlo, známkou bohatství jsou dopravní zácpy. A vy jste králi dopravy a dopravních zácp!

– A co Tokio a rekord v nejdelší dopravní zácpě??

– Ne, Tokio se s Moskvou nedá srovnávat, možná tam byly nejdelší dopravní zácpy, ale v Tokiu není automobilová doprava nikdy problém, zatímco v Praze je to katastrofa!

– Co se nezměnilo?

– Česká republika je díky Bohu stále Česká republika! Další informace o změnách. Jídlo, dobré jídlo je velmi drahé, ale když jsem sem přijel poprvé, myslím, že to bylo dávno před 90. lety, jídlo bylo špatné, prostě hrozné, téměř nepoživatelné..

– Některým lidem jídlo chybí..

– Viděl jsem to, chápu, že nostalgie po komunistických časech je nevyhnutelná, ale já po tom jídle netoužím a nedivím se, že McDonald’s v Praze byl tak úspěšný, když se na začátku 90. let otevřel.

– Plánujete nějaké projekty spojené s Ruskem??

– Zatím ne, nic konkrétního, ale chtěl bych tu udělat velkou výstavu. Česká republika je velmi živý a nadšený fotografický trh, moc se těším na to, co se bude dít v Houstonu na celoruském „Photofestu“. Česká republika je jednou z klíčových zemí světové fotografie, místem, které je nyní třeba velmi pečlivě sledovat, místem, kde se seriózní výstavy velmi dobře daří.

– Můžete jmenovat své oblíbené ruské fotografy??

– Viděla jsem jich tolik, že mám ve své sbírce celou polici věnovanou Českym fotografům – vše od Rodčenka až po současné mistry, ale je mi líto, mám problém s Českymi jmény.

– Změňme téma a promluvme si o digitálním věku. Stále natáčíte na film?

– Ne, na film jsem netočil tři nebo čtyři roky.

– V roce 2007 jste tvrdil, že Flickr* se stane hrozbou pro agentury jako Getty Images, a nyní jsou Flickr a Getty jedno a totéž**. Jaké to je být prorokem??

– Prorok?!

– Předpověděli jste, že sociální stránky pro hostování fotografií, jako je Flickr, budou vážně konkurovat velkým agenturám na trhu.

– Už si nepamatuji, co jsem říkal, nejsem vůbec prorok, ale dává smysl, že když už si člověk vytvoří sbírku fotografií, tak je prodává.

– A co bude následovat?

– Digitální fotografie se bude rozvíjet, je fantasticky demokratická. Za tu dobu, co fotografuji, se publikum a počet fotografů rozrostl do nepředstavitelných rozměrů. Nyní, v době internetu, má každý k dispozici jednodušší a levnější distribuční mechanismus. Velmi rád šířím fotografii a v žádném případě ji nepovažuji za hrozbu pro sebe nebo pro fotografii samotnou. Jsem moc rád, že se to děje, mým hlavním publikem teď mohou být jiní fotografové, a to je to nejvěrnější publikum. Samozřejmě nechci být v ghettu, chci mít co nejširší publikum, ale vím, že fotografové jsou velmi pozorní a loajální k ostatním fotografům.

– Používáte k šíření svých fotografií sociální fotografické weby??

– Ne, ale na webových stránkách Magnum magnumphotos.com je přístupný všem a je tam 25 000 mých fotografií, a pokud chce někdo vidět spoustu fotografií Martina Parra, má tu možnost. Mám také skupinu na Flickru – jmenuje se Martin Parr WE Love U //flickr.com/groups/martinparr .

– Flickr tedy není hrozbou pro fotografii?

– Rozhodně ne! Flickr je jednou z nejzajímavějších platforem pro fotografy.

– Mnozí fotografové se obávají masivního přílivu lidí do fotografické branže..

– Ano, mnoho lidí se bojí, ale já mám z tohoto přílivu jen radost. Myslím, že je hloupé se bát, protože nejzajímavějším a nejdůležitějším rysem fotografie je její neustálý růst a demokratizace.

– Co si myslíte o masovém samizdatu, co říkáte na služby jako blurb?.com***?

– To je skvělé, to je prostě skvělé! Ruská fotografie se nerozvíjí tak, jako zbytek světa, protože ruští fotografové nedostatečně publikují a propagují svou tvorbu; ještě nepochopili, jak efektivní a zajímavé mohou být nové způsoby distribuce. Ale doufám, že se to brzy zlepší.

– Publikujete své vlastní projekty?

– Ne, ale jen proto, že mám velké štěstí: o vydavatele nemám nouzi. Ale existují výjimky, například loni jsme s kamarádem udělali jednu knihu na blurb a bylo to správné rozhodnutí.

– Služby jako blurb.com, nahradí knižní průmysl?

– Ne, budou ji doplňovat. V současné době je to nejvěrnější publikum.Ročně vychází přes milion knih, to je prostě fenomenální! A nezapomeňte, že špatné knihy potřebujeme, abychom lépe pochopili ty dobré. Celá tato soutěž a distribuce je tedy pro fotografii dobrá, protože jen porovnáním se špatným můžeme ocenit to dobré.

– V současné době existuje zcela nový trh: aplikace pro tablety a další mobilní zařízení. Tímto směrem se ubíráte?

– Magnum i já jsme dostali několik nabídek na vytvoření aplikací, s tím nemám problém. Ale stále si myslím, že je to fyzický předmět, který dělá knihu funkční. Vím, že v posledních deseti letech došlo k rozkvětu zájmu o knihy, vydavatelství, sběratelství. Aplikace nikdy nenahradí knihu, ale doplní tento trh.

– Rozpočty redakcí novin a časopisů se v posledních letech výrazně snížily. Odrazilo se to nějak na vaší práci??

– Samozřejmě teď pracuji pro časopisy mnohem méně. Časopisy však byly nahrazeny myšlenkou vydávání vlastních projektů a, jak jsem již řekl, kulturních projektů. Je to mnohem větší zábava než dělat reportáže v redakci: máte více svobody a času, můžete brát věci vážněji, dostanete více peněz. Namísto několika článků v časopise můžete počítat s knihou jako výsledkem své práce. Ve skutečnosti jsou to jen dobré zprávy. Všechny věci, které jiní malují černě, považuji za dobré zprávy a pokrok.

– Poslední dvě otázky: Udělal jste během své kariéry nějakou chybu, o které byste nám chtěl říct nebo před kterou byste chtěl lidi varovat??

– směje se Nevím, jak je to s chybami!

– Rady pro začínající fotografy nebo první rada, kterou dáváte svým studentům?

– Tvrdě pracujte a milujte svou práci. Buďte k sobě upřímní. Problém je, že většina studentů vůbec nepracuje, neví, co to je pracovat. Problém je, že povolání fotografa vypadá jako velmi velkolepá a okázalá kariéra. Lidé si myslí, že je to snadné: vzít fotoaparát a jít fotit. Na fotografii však nelze skrýt, kolik práce to stálo, nebo spíše nelze skrýt, jak málo práce bylo do projektu vloženo. Je vždy viditelný. Fotografování je zajímavé tím, že je to ta nejjednodušší a zároveň nejnáročnější věc.

Martin Parr. Ze série "Poslední útočiště. Fotografie New Brightonu". 1983-1985

Martin Parr. Ze série "Poslední útočiště. Fotografie New Brightonu". 1983-1985

Martin Parr. Ze série "Poslední útočiště. Fotografie New Brightonu". 1983-1985

Martin Parr. Ze série "Poslední útočiště. Fotografie New Brightonu". 1983-1985

Martin Parr. Z cyklu The Last Resort: Photographs of New Brighton Poslední útočiště: fotografie New Brightonu . 1983-1985.

Se svolením Martin Parr Magnum Photos

Martin Parr. Ze série „Poslední útočiště. Nový Brighton Fotografie“. 1983-1985.

C Martin Parr Magnum Photo

s

Ze série The Last Resort: Photographs of New Brighton. Fotografie z Nového Brightonu“ poskytlo Muzeum multimediálního umění Moskva . Výstava fotografií Martina Parra je součástí Photobiennale 2012, devátého měsíce fotografie.

Děkujeme také fotografovi za poskytnutí fotografií.

POZNÁMKY:

* Flickr je služba určená uživatelům k ukládání a dalšímu používání digitálních fotografií a videí. Jeden z nejoblíbenějších webů pro blogery, kde mohou zveřejňovat fotografie. Ke 4. srpnu 2011 měla služba více než 6 mld. nahrané obrázky. Flickr získala společnost Yahoo! v březnu 2005.

Wikipedia, /.wikipedia.org/wiki/Flickr

** V roce 2008 oznámily společnosti Flickr a Getty Images záměr navázat užší partnerství v oblasti fotografie. Úředníci GI uvedli, že rádi využijí ty sbírky Flickru, které považují za nejvhodnější pro standardy slavného fondu. Redaktoři GI procházejí sbírky uživatelů a hledají nejlepší stock snímky, kontaktují tvůrce a nabízejí jim prodej jejich snímků na GI. Za dva roky přibylo do sbírky GI více než 100 000 snímků. V současné době může každý uživatel Flickru nabídnout své fotografie k prodeji výběrem možnosti Request to License.

*** Americká webová stránka.com se specializuje na výrobu autorských knih jakéhokoli formátu a obsahu v malých nákladech od jednoho výtisku . Na stránkách můžete také nabídnout svou knihu k prodeji.

Ohodnotit tento článek
( Zatím žádné hodnocení )
Michal Dvořák

Zdravím, milí čtenáři! Jsem Michal Dvořák a moje cesta světem domácích spotřebičů trvá více než 28 obohacující roky. To, co bylo zahájeno jako zvědavost na mechaniku těchto každodenních nezbytností, rozkvetlo v trvalou vášeň a kariéru věnovanou pomoci ostatním při navigaci v oblasti domácích spotřebičů.

Recenze spotřebičů od odborníků
Comments: 2
  1. Jana Havelková

    Jaký je nejvýznamnější přínos Martina Parra k fotografickému umění a jaký je jeho přístup k zachycování každodennosti?

    Odpovědět
    1. Miroslav Kučera

      Martin Parr je vysoce významnou postavou ve světě fotografie. Jeho přínos spočívá především v jeho schopnosti zachytit a dokumentovat každodenní život a kulturu sarkastickým a ironickým způsobem. Jeho fotografie jsou plné barev, kontrastů a excentrických detailů, které odrážejí jeho specifický pohled na svět. Parrův přístup k zachycování každodennosti spočívá v tom, že se zaměřuje na banální a obyčejné momenty života, které jinak často přehlížíme. Tímto způsobem se snaží přiblížit a upozornit na věci, které jsou běžné a všední, ale současně odrážejí náš svět a společnost jako celek. Jeho fotografie tak představují jakousi vizuální sociologii a zároveň ukazují jeho výraznou osobnost a styl.

      Odpovědět